Petra: V Thajsku se neslyšících modelek nebojí

Petra Gluchová

Na první pohled mi připomíná bývalou herečku Meghan Markle, nyní manželku prince Harryho. „Opravdu?“ diví se třiadvacetiletá Petra Gluchová. „Hodně lidí mi říká, že se podobám spíše herečce Meryl Streep. Tedy ne vzhledem, ale povahou. Viděla jste film Mamma Mia? Jo? Tak přesně takovou šílenou povahu mám,“ směje se Petra, nejkrásnější neslyšící dívka Evropy roku 2017.

Že je neslyšící, si uvědomila v dětství velmi brzy. „Mám o pět let staršího neslyšícího bratra. A už jako dítě jsem viděla ten rozdíl v komunikaci. Maminka s tatínkem – oba slyšící – na mě mluvili, brácha znakoval.“

Když se narodil její bratr, rodiče byli zoufalí. „Neměli žádnou zkušenost, o světě neslyšících nevěděli vůbec nic. Navíc bydleli ve vesnici kousek od Hradce Králové, kde se jim moc relevantních informací ohledně výchovy neslyšících nedostávalo.“

Nebojte, dcera bude slyšet

Že by mohlo být i druhé dítě neslyšící, to lékaři jednoznačně vyloučili. „Mamince říkali, ať se nebojí, že já jednoznačně slyšet budu. O to horší šok ji čekal, když jsem se narodila. Celé těhotenství ji připravovali doktoři na to, že se jí narodí slyšící zdravá holčička…“

Tím, že Petra i její bratr byli neslyšící, maminka se jim věnovala celých patnáct let. „Nechodila do zaměstnání, učila nás doma mluvit, dokonce se učila i znakový jazyk. Až zpětně si uvědomuji, jak to pro ni muselo být náročné. Klobouk dolů, že měla tu trpělivost. Jen díky mamince a logopedce dokáži mluvit a umím výborně odezírat.“

To ji předurčilo k tomu, že vyrůstala v kolektivu slyšících. Její první mateřská škola sice byla pro neslyšící, ale tam vydržela jen krátce. Po pár měsících už byla mezi slyšícími dětmi. A s nimi pokračovala i na základní škole.

„Část výuky jsem trávila doma s maminkou, která mě vzdělávala – měla jsem jakýsi individuální vzdělávací plán. Po základní škole jsem nastoupila na střední školu pro neslyšící v Hradci Králové na obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. Po měsíci jsem však přešla do Brna na obor Informatika v ekonomice. A potom jsem si udělala ještě druhou střední – rok jsem dělala obor grafika, druhý rok knihařství. To byly opět školy pro slyšící.“

Hluchavka

Jak se cítila na škole mezi slyšícími spolužáky? „Děti umí být hodně ošklivé,“ říká upřímně. „Někteří spolužáci se mi posmívali, že jsem hluchavka… Hodně času jsem trávila mimo kolektiv. Když jsem to říkala mamince, držela mě nad vodou, říkala mi, ať si toho nevšímám, že to zvládnu. Trpěla jsem. Ale je pravda, že mě to hodně posílilo. Díky tomu, že jsem byla mezi slyšícími a měla jsem náročnou výuku, ráda čtu a s češtinou nemám takový problém jako někteří neslyšící, kteří s českým jazykem hodně válčí.“

Miss Deaf Europe

Ve svých třiadvaceti letech je Petra neuvěřitelně akční. V Brně pracuje v České unii neslyšících, kde organizuje přednášky a vyučuje slyšící studenty znakový jazyk, dálkově studuje na Masarykově univerzitě obor Sociální pedagogika a je členkou souboru Pantomima S.I.

Aby toho nebylo málo, minulý rok se přihlásila do Miss Deaf World. A jako první Češka v historii soutěže získala titul Miss Deaf Europe – stala se nejkrásnější neslyšící ženou Evropy.

„Když vyhlásili mé jméno, byl to zvláštní pocit. Nikdy v celé historii soutěže se Češka vůbec neumístila. Proto ani mým cílem nebylo vyhrát. Chtěla jsem díky soutěži získat zkušenosti. Díky Miss jsem se seznámila s báječnými lidmi z různých zemí, poznala jsem rozdílné kultury a naučila jsem se velmi dobře mezinárodní znakový systém.“

Petra je nádherná žena, a tak se ani nechce věřit, že před soutěží neměla s modelingem žádné zkušenosti. „Opravdu žádné. Chtěla jsem se přihlásit i na klasickou Miss, ale myslím, že by mě jako neslyšící nevzali.“

Do budoucna by se ráda prosadila v modelingu. „Kdyby přišla nabídka, hned bych ji přijala. Myslím, že i jako neslyšící bychom měly šanci stát se modelkami. Mám pocit, že se toho slyšící strana bojí a nechce nás oslovit. Přitom v zahraničí to je už běžné. Třeba v Thajsku jsou běžně neslyšící profi modelky. V České republice jsme k tomu bohužel ještě nedospěli.“

Potají do cukrárny

Petra má na modeling ideální míry. Měří 175 centimetrů a je štíhlá. „V loňském roce jsem zhubla před Miss sedm kilo. A sice mi všichni říkají, jak jsem hubená, ale od té doby jsem zase trošku nabrala,“ hodnotí se sebekriticky.

Nastavený jídelníček od Miss ale dodržuje. Sportuje, pije pouze vodu, pětkrát denně jí malé porce, do jídelníčku zařazuje spoustu zeleniny, snaží se omezovat cukr.

A jak to vypadá, když hřeší? „Miluji margotky, na těch ujíždím. Schovávám si je, a pak je potají baštím. Nebo když mi přítel říká, že hodně jím, tak potom musím tajně do cukrárny, aby mě neviděl,“ směje se Petra.

Spolu od základní školy

S přítelem je Petra 8,5 let. Od jejích 14 let. „Nejvtipnější na tom je, že jsem ho dřív nesnášela,“ směje se. „Ale vidím to kolem sebe poměrně často. A měl to tak i můj bratr se svou partnerkou. Nenávist se často změní v lásku…“

Petry partner je o dva roky starší. A i když jsou spolu již od základní školy, stále jsou zamilovaní. „Recept na šťastné soužití je jednoduchý a zároveň složitý – je to komunikace, otevřenost, upřímnost. Partneři se musí respektovat. Každý máme nějakou povahu, nějaká negativa, ale ty musíme zkrátka přijmout. Když se mi na druhém nebude něco líbit a budu to pořád komentovat, partner ze vztahu logicky odejde.“

Přiznává, že problémy se čas od času objeví v každém vztahu. „Je potřeba je proto hned řešit. Bohužel dnešní doba je taková, že se lidé problémů hned zaleknou a jdou od sebe, místo aby se je snažili vyřešit. Může to znít jako klišé, ale opravdu je to všechno o komunikaci.“

Monika Boháčková

Foto: Petra Gluchová s tlumočnicí znakového jazyka Monikou Boháčkovou

Slyšící versus neslyšící partner

Dovedla by si představit soužití se slyšícím partnerem? „To je těžká otázka, protože nemohu porovnávat. Žádného jiného partnera jsem nikdy neměla. Ale představa, že bych měla slyšícího partnera… Možná by to asi zadrhávalo… S mým neslyšícím přítelem uvažujeme podobně, přemýšlíme a vyjadřujeme se ve znakovém jazyce, máme stejný náhled na svět…“

Připouští ale, že zná páry, kde jeden žije v tichu a druhý slyší. „Je to hodně o důvěře, pochopení a porozumění. Hodně záleží na tom, jak se slyšící naučí znakový jazyk, jestli je ochoten přijmout komunitu neslyšících a zapojit se do ní. To samé se ale samozřejmě očekává i od neslyšícího partnera, který by se také měl přizpůsobit slyšící veřejnosti.“

S partnerem jsou spolu dlouho. Přesto (nebo právě proto) si s ním Petra dovede představit – bez nadsázky – třeba dalších padesát let.

35 bratranců a sestřenic

O svatbě ale zatím moc nemluví. „Partner se nikdy ženit nechce, říká, že důležitější než papír je láska mezi námi. Já jsem ale původem z Československa, mám spoustu příbuzných na Slovensku a ctím tradice. Proto bych strašně ráda jednou nesla jeho příjmení. A na prsteníčku i prstýnek…“ zasní se Petra.

„Třeba, až si to přečte, názor změní…“

„No, doufejme, že ho to ovlivní,“ směje se Petra, která by jednou chtěla velkou rodinu. Čtyři nebo pět dětí. „Partner je vyděšený, jemu by stačily klidně dvě děti… Ale já jsem rodinný typ, pocházím z velké rodiny, mám ráda, když se sejdou všichni příbuzní… Sice mám jen jednoho bratra, ale velká část příbuzných je na Slovensku, kde mám 25 sestřenic a bratranců, dalších deset v Čechách. Když jsou pak oslavy, je veselo!“

S miminky z babyboxu

Jak Petra relaxuje? Pantomimou, divadlem, pravidelným kontaktem v komunitě neslyšících, četbou i sportem. „Dříve jsem dokonce dělala osm let balet. Protože jsem měla ale špatný vztah s učitelkou, která to vedla, skončila jsem. I když moc volného času není, snažím se aspoň věnovat plavání, abych si udržela figuru.“

V současné době pracuje v České unii neslyšících na půl úvazku. Do budoucna by si toto zaměstnání ráda udržela a přidala k němu i práci s dětmi. „Je mi strašně líto dětí, které skončí v babyboxu. Mým snem by tedy bylo se o tyto děti starat v nemocnici. Jen nevím, jestli by mě jako neslyšící přijali. Mluvit umím, ale porozumění řeči je pro mě náročnější…“

Volila poprvé. Prezidenta

S Petrou děláme rozhovor na konci září, před komunálními a senátními volbami. Volit letos nepůjde. „Časově to bohužel nestíhám, vystupuji v Ostravě s pantomimou. Ale ani nevím, jestli bych k volbám šla. V životě jsem byla u volební urny jen jednou – minulý rok, když se volil prezident. Jinak se o politiku moc nezajímám. Nemám ji ráda. Politici před volbami stále něco slibují a po volbách to stejně nedodrží…“

Hlavním zdrojem informací jsou pro ni zprávy, které sleduje na internetu. „Mrzí mě ale, že média dost často ukazují jen ty negativní zprávy. Proto se moc o aktuální dění nezajímám. Když něco potřebuji, dohledám si to na internetu. Ale umím žít i bez počítače. A televizi doma ani nemáme. A přesto žiji!“

VERONIKA CÉZOVÁ