Magda Jandusová: Zkoumala jsem, kolik by člověk musel vypít piva, aby získal denní dávku vitamínu B2

Když si Magdina maminka všimla, že nereaguje na zvuky, hned své obavy sdílela se svým manželem. „Tatínek shodou okolností pracoval pro neslyšící v Unii neslyšících Brno ve Vodově ulici. Díky tomu, že se setkal s neslyšícími, měl od nich informace, jak zjistit, jestli mám opravdu ztrátu sluchu. A pokud se potvrdí, jak postupovat,“ vypráví dnes třiatřicetiletá Magda Jandusová.

Přestože má celou rodinu slyšící, rodiče se s jejím sluchovým handicapem vyrovnali skvěle. A to právě díky informacím od samotných neslyšících, které přišly v ten správný čas – ještě před samotnou diagnózou u lékaře.

S dcerou neznakujte!

Naopak některé rady od odborníků se minuly účinkem. A mohly nenávratně napáchat spoustu škod. „Mamka se na začátku řídila radami odborníků, kteří ji řekli, že bych neměla znakovat. Mezi mnou a mamkou však docházelo k frustraci, neboť jsme si nerozuměly. Nedokázala jsem jí říci, co chci, mamce jsem nerozuměla. Byl to tedy nakonec taťka, který doporučil, aby mamka zkusila – navzdory odborníkům – znakovku.“

A světě div se! Od té doby, co se její maminka naučila základy znakového jazyka, začaly si spolu rozumět.

Nejen Magda, ale i lékaři dodnes neví, čím je její ztráta sluchu způsobená. „Zajímá se o mě však genetička z Fakultní nemocnice v Motole, hledá příčinu. Tak uvidíme…“

Mezi neslyšícími spolužáky se nudila

Magda chodila se svou slyšící sestrou do běžné mateřské školy na vesnici, kde měli chalupu poblíž školy. Pak se rodina přestěhovala zpátky do Prahy. A Magda začala docházet do mateřské školy pro neslyšící v Radlicích, kde pokračovala i na základní škole.

„Ale pouze do druhé třídy. Moje třídní učitelka si všimla, že se nudím, neboť pro mě bylo učivo snadné. Rodičům tedy doporučila, abych zkusila Ječnou pro nedoslýchavé.“

Rodiče dali na doporučení učitelky. Magda nakonec na škole pro nedoslýchavé v Praze 2 zůstala až do maturity na tamním gymnáziu.

„Nejhorší to bylo – co se komunikace týče – na základce. Všichni mí spolužáci byli nedoslýchaví, se mnou ale začali více znakovat,“ usmívá se Magda. Na gymnáziu už to bylo podle ní vyrovnanější. „První půlka byla neslyšící, druhá nedoslýchavá. Všichni jsme znakovali. Zlaté časy!“ směje se a dodává, že nikdy neměla problém srovnat se se svým sluchovým handicapem, neboť měla vždy kolem sebe úžasné lidi.

Práce v laborce? Pracujete s minimem lidí

Po zkoušce z dospělosti vyrazila na další studia do Brna na Ústav chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

Pragmaticky – vzhledem ke sluchovému handicapu – si vybrala obor, kde bylo minimum lidí. „Výběr byl nasnadě – abych mohla lépe stíhat komunikaci s lidmi. A to nabízí právě laboratoř, neboť v ní nemůže pracovat třicet lidí najednou,“ vysvětluje Magda, která práci v laboratoři popisuje jako rutinní s minimem lidí. „A výhodou je, že má vždy budoucnost.“

Práce v laboratoři podle ní je – na rozdíl od jiných prací – vhodná i pro lidi se sluchovým handicapem. „Jakmile se do toho dostanete, jde to jako po másle. Ale samozřejmě také hodně záleží na kolektivu.“

Riboflavin v pivě

Široká veřejnost má často vědce za podivíny, kteří jsou zavření v laboratořích a bádají o věcech, kterým laik nemůže rozumět. To však rozhodně není případ Magdy. Obě její závěrečné práce – bakalářská i diplomová – mají praktický přínos a jsou i pro běžnou populaci srozumitelné.

„Bakalářskou práci jsem nazvala Stanovení riboflavinu v pivu. A proč jsem si vybrala právě toto téma? Zaujalo mě, že bych pracovala s pivy,“ směje se Magda, která jedním dechem dodává, že alkoholu sice neholduje, ale toto praktické téma ji zaujalo.

U různých značek piv porovnávala, kolik obsahují riboflavinu – tedy vitamínu B2. „Pro zajímavost jsem provedla i výpočet, kolik by se muselo vypít piv, aby bylo dosaženo doporučené denní dávky vitamínu B2, která se pohybuje kolem 1,1–1,3 miligramů na den. A výsledek? Muselo by se vypít přesně 441,8 mililitrů piva.“

Jak sladidla škodí

Protože ráda mlsá, v její diplomové práci Dlouhodobý výskyt a expozice umělých sladidel v globálním životním prostředí se zabývala sladidly. Konkrétně měla za úkol namodelovat trend, jak sladidla ovlivní prostředí, do kterého jsou vypuštěna.

„Například čistírny vody nevyčistí vodu stoprocentně od sladidel či antibiotik. Zkoumala jsem nejen, která sladidla jsou nejhorší, ale i další aspekty.“

Sen? Konečně zase spát na břiše

A co Magda zkoumá v současné době? „Nyní jsem na rodičovské dovolené,“ usmívá se Magda a dodává, že se od vědy přemístila do soukromé zdravotní laboratoře.

„Zjistila jsem totiž, že pro mě věda není to pravé ořechové, neboť mi více vyhovuje řídit se pokyny než hledat a navrhovat řešení. Tam jsem vždy narazila na komunikační bariéru.“

Mateřství ženu promění. A mnohdy natolik, že se odchýlí od původní profese. „Ráda bych si zkusila jinou práci než tu, kterou mi nabízí laboratoř. Tam totiž nemůžete mít home office, což je pro mě jako maminku největší nevýhoda.“

A jaký má Magda sen do budoucna? „Odrodit druhé dítě, abych mohla konečně spát na břiše,“ směje se. A dodává přání, které má asi většina z nás.

„Snad se brzy situace kolem koronaviru uklidní a budeme se zase moci scházet a jezdit na výlety po okolí… Snad bude svět brzy zase normální.“

Text: VERONIKA CÉZOVÁ

Foto: archiv MAGDY JANDUSOVÉ