Mary: Až na střední škole se ke mně dostaly informace srozumitelnou cestou

cc



Narodila se jako neslyšící. A pro rodiče to nebylo žádným překvapením. „Sami jsou neslyšící, takže jim přišlo normální, že i já jsem neslyšící. V naší rodině už je teď třetí generace neslyšících – můj synovec i neteř,“ začíná své vyprávění 28letá Mary Mašláňová.

Dětství trávila ve Valašském Meziříčí. V historické budově školy pro neslyšící strávila spoustu let – od mateřské školy až po devátou třídu.

„Na tu dobu mám krásné vzpomínky, spoustu zážitků. Čas strávený ve Valašském Meziříčí, to bylo celé moje dětství…“ rozplývá se Mary.

Ale ne všechno bylo zalité sluncem. Ve škole se dlouho vyučovalo orální metodou. „Musela jsem odezírat, což pro mě bylo velmi náročné. Až po nějaké době se zavedla metoda bilingvální. Mnozí učitelé ale znakovat stejně neuměli. A ti, co uměli, používali znakovanou češtinu, takže byla komunikace velmi omezená. Pamatuji si například, že při výuce češtiny jsme museli předčítat nahlas. Učitele vůbec nezajímalo, jestli rozumíme obsahu. Důležité pro ně bylo, jestli umíme vyslovovat a intonovat, na čtení s porozuměním nebyl vůbec kladen důraz.“

Zjednodušené učebnice pro neslyšící

Všechny učební materiály a učebnice, které Mary se svými spolužáky používali, byly velmi zjednodušené.

„Učitelé si mysleli, že když jsme neslyšící, nezvládneme těžší obsah pochopit. Kdyby však výuka byla v českém znakovém jazyce a učitelé by jím komunikovali plynně, mohli jsme mít výuku na srovnatelné úrovni se školami pro slyšící děti.“

Z Valašského Meziříčí putovala Mary do hlavního města – na střední školu pro neslyšící v Radlicích. „Byl to pro mě zázrak. Ve výuce byli buď neslyšící učitelé, nebo tlumočníci, takže se ke mně poprvé dostávaly informace srozumitelnou cestou.“

Poté vedly kroky Mary až do Švédska, kde byla většina učitelů neslyšících. „Systém vzdělávání neslyšících je tam skvělý. Komunikace se studenty byla bezprostřední a naprosto plnohodnotná.“

jjjj

Mary miluje cestování. A často se vydává na místa, která jsou spjatá s komunitou Neslyšících. Na fotce je první škola pro neslyšící, která se nachází v Paříži. (socha: Abbe de l'Epée, průkopník používání znakového jazyka ve vzdělávání neslyšících). 

A další studijní zkušenosti nasbírala Mary na střední škole pro neslyšící v Hradci Králové, kde byli přítomni tlumočníci znakového jazyka, neslyšící učitelé nebo slyšící znakující učitelé.

Vysoká škola: dilema mezi dvěma obory

Velkým životním krokem bylo pro Mary rozhodování, kam na vysokou školu. „Neuměla jsem se rozhodnout mezi Filozofickou fakultou UK (FF UK) a speciální pedagogikou. Na oba obory mě přijali a bylo to těžké rozhodování. Moji kamarádi – a hlavně dlouholetý kamarád a kolega Milan Fritz – mi říkal, ať jdu radši na FF UK, což mě hodně nahlodalo.“

Studium Češtiny v komunikaci neslyšících na FF UK Mary trochu odrazovalo – a to hlavně kvůli absenci distanční formy studia. „Navíc jsem od různých přátel slyšela, že je studium hodně náročné. Na speciální pedagogice nabízeli možnost dálkového studia a výuka prý není tak těžká. Přemýšlela jsem proto, jestli je pro mě důležité jen získat titul za co nejmenší námahu anebo mi jde o to opravdu se něco naučit. Rozhodla jsem se jít tou složitější cestou a pokusit se upravit si pracovní rozvrh tak, abych mohla chodit na denní studium ČNES.“

Mary pracuje v komunitě neslyšících jako vychovatelka, tlumočnice mezinárodního znakového systému a jako moderátorka v médiích pro neslyšící.

Rozšíření znalostí o historii a identitě Neslyšících

„Studium ČNES mi na všech těchto pozicích může být hodně užitečné a posunout mě dál. Před začátkem prvního ročníku jsem měla představu, že mi studium trochu rozšíří moje znalosti o kultuře, historii a identitě Neslyšících. Ale tím množstvím odborných informací, které se na mě začaly valit, jsem byla opravdu upřímně překvapená. Vůbec jsem netušila, že se tato témata dají zkoumat do takové hloubky a tak detailně. Například – vývoj lingvistiky se objevil ve 12. století našeho letopočtu, ale lingvistika znakových jazyků až v roce 1960 v Americe… Dále například termíny ally, deaf gain, deaf hood… Nebo jsme se učili, jak žili neslyšící během 2. světové války. Každá jednotlivá přednáška, seminář, či vypracovaný úkol mi přinese něco nového. Opravdu jsem přesvědčená, že tyto informace by se měly dostávat každému neslyšícímu. Na středních školách se dozví opravdu jen úplný zlomek.“

A jak náročné byly pro Mary přijímací zkoušky na Filozofickou fakultu?

„Přijímacích zkoušek jsem se docela bála, proto jsem se na ně poctivě připravovala. Jako neslyšící jsem dostala více času na vypracování testu, byly to celkem dvě hodiny. Test měl tři části: povědomí o komunitě Neslyšících, porozumění odbornému textu v češtině a rozumové předpoklady pro studium (logické myšlení), což pro mě bylo nejtěžší. Test jsem ale napsala úspěšně a myslím, že pokud se uchazeči na přijímačky poctivě připraví, je zkouška zvládnutelná. K dispozici je i tlumočník, který v případě potřeby přeloží neslyšícímu studentovi zadání úlohy,“ vysvětluje mi Mary ve znakovém jazyce prostřednictvím tlumočnice Pepe Kalousové.

Moderátorka v Televizním klubu neslyšících

lol

Natáčení Televizního klubu neslyšících s kolegou Milanem Fritzem o neslyšících seniorech, který Česká televize vysílala 25. března 2020.

Mary pracuje nejen jako vychovatelka, ale můžete ji vídat i v Televizním klubu neslyšících (TKN).

„V TKN si scénáristé vybírají moderátory ke svým dílům, které píší. Mě si vybral scénárista do svého týmu, protože mám zkušenosti s moderováním. Na střední škole v Radlicích jsem chodila do kroužku Multimediální tvůrčí dílna a pak jsem pět let pracovala jako moderátorka Tichých zpráv v organizaci Tichý svět. V TKN pracuji od roku 2016. Práce v TKN mě moc baví, protože jednak velmi ráda pracuji v médiích a před kamerou a taky se díky této práci setkám se zajímavými lidmi a dostanu se ke zdrojům nových informací.“

A jak konkrétně vypadá její práce v České televizi?

„S předstihem si připravím překlad podle scénáře, který dostanu v češtině. Na tom spolupracujeme s druhým kolegou moderátorem. A na místě pak už přímo natáčíme podle scénáře a instrukcí režiséra.“

Překladatelka, redaktorka, ale i lektorka

Výčet organizací, kde se Mary uplatnila, je – vzhledem k jejímu věku – opravdu úctyhodný. Dlouho pracovala v APPN (dnešním Tichém světě) jako moderátorka Tichých zpráv, lektorka českého znakového jazyka a lektorka osvětových přednášek o neslyšících ve školách.

jhjhj

Mary v akci - při natáčení - její největší vášni. 

V České unii neslyšících pak pracovala jako redaktorka časopisu Unie. Jako překladatelka pak pracovala i ve Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, kde mimo jiné překládala do znakového jazyka jednotlivé články pro časopis Jsem jedno ucho.

V současné době spolupracuje s Deaf Friendly pro festival Jeden svět jako koordinátorka aktivit zaměřených na diváky se sluchovým postižením.

jjjj

Momentka z loňského ročníku festivalu Jeden svět. 

Projekt Online doučování

Aby toho nebylo málo, Mary spolu s Pepe jsou v týmu projektu Online doučování v ČZJ.

„S nápadem přišly spolužačky z magisterského studia ČNES. Vycházely z toho, že v současné koronavirové krizi je pro neslyšící děti velmi obtížné to, že mnohé zcela přišly o kontakt s českým znakovým jazykem, protože jejich rodiče a příbuzní neznakují. Komunikovat ve znakovém jazyce měly možnost jen ve škole se spolužáky a pedagogy. Je to služba, kterou nikdo jiný nenabízí a která je pro mnohé děti a rodiče velmi důležitá právě proto, že spousta neslyšících dětí přišla kvůli zavření škol a zrušení výuky o svůj jediný zdroj informací v ČZJ,“ vysvětluje Mary.

Doučování je ale určené všem, kteří mají zájem o komunikaci v českém znakovém jazyce, bez ohledu na stav sluchu jich i jejich rodičů.

Dívat se na svět dětskýma očima

„Jsem moc ráda, že mě organizátorky projektu oslovily jako dobrovolnici, protože mě moc baví učení a vidím v něm velký smysl. Ze střední školy mám pedagogické vzdělání i praxi, ráda si hraji se synovcem a neteří na školu a se svými dětmi v družině, na internátu dělám domácí úkoly. Na učitelskou práci se ještě necítím připravená, ale jsem moc ráda, že jsem dostala tuto příležitost vyzkoušet si něco nového. Velmi mě to obohacuje, protože mám možnost se na věci dívat dětskýma očima, přemýšlet nad otázkami, které mi dávají, a sama se od nich dost učím.“

Online doučování Mary doporučuje všem dětem a rodičům, ne jen dětem, které mají problém s učením. Pro děti je velmi přínosné setkávat se (byť jen online) s různými dospělými, s různými pohledy a přístupy na věc.

„Doučovatelé jsou plní energie a originálních nápadů a mohou děti motivovat a povzbudit, když už je domácí vyučování ubíjí. Přála bych si, aby projekt běžel i po znovuotevření škol a neslyšící děti měly možnost se na doučovatele obracet, pokud budou potřebovat. Zdrojů pro výuku neslyšících není nikdy dost.“

Text: VERONIKA CÉZOVÁ

Foto: archiv Mary Mašláňové

Infobox:

Obor Čeština v komunikaci neslyšících se od následujícího akademického roku bude jmenovat Jazyky a komunikace neslyšících. V prvním ročníku aktuálně studuje 25 studentů, z nichž jsou 3 neslyšící. Studium je denní. Vyučující jsou jak slyšící, tak neslyšící a všechny předměty jsou v případě potřeby tlumočené. Podmínky pro slyšící a neslyšící studenty jsou tak zcela rovné. Neslyšící studenti mohou také využívat služby simultánního přepisu a zápisu z výuky. Při sledování výuky v ČZJ by si sami nestihli dělat poznámky.

 

Vytisknout