Šimon: Kochleární implantát ze mě slyšícího neudělal

ddd



V celé rodině je jediný neslyšící. A rodiče na to přišli velmi brzo. „Šli se mnou na procházku, vedle jela tatrovka, motor řval… A maminka se divila, že pořád spím, že nepláču,“ vrací se zpátky v čase jednadvacetiletý Šimon Skopový.

Díky sestře začal chodit do mateřské školy se slyšícími, pak byl dva roky v Holečkově škole pro neslyšící. A na základní školu chodil opět se slyšícími.

První třída pro Šimona znamenala velký zlom. Dostal kochleární implantát. „Už od první třídy jsem měl asistenta tlumočníka, který mi se vším pomáhal. Opakoval mi, co říkal učitel, všechno mi tlumočil. Do třetí třídy jsem měl nedoslýchavého tlumočníka, který používal znakovanou češtinu, což se mi moc nelíbilo. Ale od čtvrté třídy jsem pak měl na Hájích jako tlumočnici Moniku Kleisnerovou a to už bylo skvělé.“

Šimon je na první pohled velký pohodář, který nemá problémy si udělat všude kamarády. Přesto se kvůli sluchovému handicapu dočkal od jednoho spolužáka šikany.

„Nadával mi, že neslyším, že jsem blbý, podprůměrný. Venku jsem mu dal do pusy… Druhý den se mi omluvil. A tím spor skončil.“

Rozhodla Schola Pragensis

Dlouho nevěděl, kam na střední. Jako první zvažoval střední uměleckořemeslnou školu pro slyšící. Byl si tou školou jistý, ale pak navštívil akci Schola Pragensis v Kongresovém centru – veletrh středních škol a učilišť.

„U jednoho stánku mě zaujalo, že jsem tam viděl video se znakovým jazykem. To upoutalo mou pozornost. A nakonec mě nalákali, že jsem si vybral jako střední školu Radlice a zubního technika pro neslyšící.“

Na škole miloval tělocvik i laboratorní práce. „Měli jsme na zubním technikovi opravdu pestrou výuku, bavilo mě složení látek – chemie a stomatologie. Ale válčil jsem s biologií,“ směje se Šimon.

Sedět osm hodin v laborce na zadku? Nic pro mě

Školu miloval i díky skvělé partě. Ale nakonec u zubařiny nezůstal. „Jsem duší sportovec, miluji pohyb. Stačilo mi tedy, že jsem byl měsíc na praxi, osm hodin jsem seděl v laboratoři na zadku… Já potřebuji pohyb, volnost, když sedím osm hodin na zadku, jsem z toho unavený.“

Po maturitě si vyzkoušel práci v restauraci. „Byl jsem tam jako pomocná kuchařská síla. Vydržel jsem to tři měsíce. Pak jsem si dal měsíc volno a nastoupil jsem v únoru loňského roku jako kameraman a střihač do Tichého světa, kde jsem dodnes.“

Šimon je velmi tvárný. A tak svůj čas tráví před kamerou, ale i za ní. „Působím ve filmovém týmu, kde jsme samí neslyšící. Jsem herec, ale zároveň jsem poslední film – Zrada krve – i spolurežíroval.“

vv
Šimon s tlumočníkem znakového jazyka Mílou Škardou před Svazem neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR v Karlíně.

Zkrotila ho pantomima

Umělecké vlohy realizoval i v Pantomimě S.I. již od základní školy. „Maminka mi vyprávěla, že jsem se od dětství rád předváděl, byl jsem hyperaktivní, tak mě šoupla na pantomimu.“

A zkrotit ho dokázal i fotbal, který hrál se slyšícími od šesti do deseti let.

Proč skončil?

„Vlastně ani nevím. Asi proto, že jsem neslyšící… Dva roky jsem potom byl bez sportu, pak jsem hrál florbal. Můj táta hrál vždycky volejbal a přivedl mě k němu. Teď hraji plážový volejbal i ten klasický.“

Hrával jako smečař za AERO Odolena Voda se slyšícími 1. ligu do dvaceti let, teď hraje v reprezentaci českých neslyšících volejbalistů za SK Olympia Praha SPS (sluchově postižených sportovců) šestkový volejbal a plážový volejbal.

gg

Momentka z brněnského Mistrovství ČR neslyšících ve volejbale, které Šimon se svým týmem vyhrál.

Úspěchů na sportovním poli má za sebou Šimon spoustu. Ať už na mezinárodním turnaji v Brně s neslyšícími, na Mistrovství Evropy neslyšících na Ukrajině či na Deaf Volleyball Champions League v Turecku či v Polsku.

Jedno z nejlepších období čekalo Šimona v listopadu minulého roku. Během jednoho měsíce vyhrál hned tři mezinárodní turnaje. V Trenčíně, ve Vídni i v Berlíně stál na stupních vítězů.

Nejlepší sportovec roku

dd

Ocenění Šimon 6. listopadu 2013 přebíral od tehdejšího starosty Prahy 11 Dalibora Mlejnského. 

Medaile ale sbíral již na základní škole mezi slyšícími. „Hned tři roky po sobě – v sedmé, osmé a deváté třídě jsem byl zvolen v Praze 4 nejlepším sportovcem roku. Na městské části mi pak dali medaili a diplom,“ vzpomíná Šimon.

ddd

Několikrát během našeho rozhovoru si Šimon prokřupe prsty, čímž mi evokuje otázku…

„Bojíš se o prsty? Měl jsi je někdy během kariéry zlomené?“

„Zlomené naštěstí ne, ale naražené mnohokrát. Problém je, že jsem univerzální sportovec. Miluji pohyb a všechno dělám rád. V zimě lyžuji, v létě hraji volejbal, ping-pong, badminton, squash… Mám tedy spoustu příležitostí k úrazu… O prsty se nebojím. Ale očekávám, že to někdy přijde,“ směje se Šimon.

Považují mě za cizince

Přestože má Šimon kochleární implantát, většinu času znakuje. „Mým jazykem je znakový jazyk. A to se nezměnilo ani po implantaci. Znakuji v práci, mezi neslyšícími přáteli. Když jsem pak mezi slyšícími přáteli, tak s těmi samozřejmě mluvím. Co je ale zajímavé – stává se mi to třeba hodně na Václaváku – chci si dát párek v rohlíku, mluvím česky a oni si u stánků myslí, že jsem cizinec. Je to asi tím, že moje výslovnost některých slov není tak čistá.“

Než dostal v sedmi letech kochleární implantát, měl sluchadla. „S nimi jsem ale ničemu nerozuměl – televizi, písničkám… A muzika je moje velká láska. V autě mi pořád jede Ivan Hlas.“

Šimon popisuje, že s kochleárním implantátem rozumí krátkým větám. „Ale musí to být v kombinaci s odezíráním. Pro představu – když mi třeba dojede pračka a pípne, to neslyším. Jako slyšící tedy nikdy nebudu fungovat. Kolikrát mi už ale kochleár zachránil život – třeba na přechodu. Vlezl jsem do silnice a někdo zařval „Pozor!“, takže jsem couvnul.“

A jak reaguje na výhrady některých neslyšících, kteří kochleární implantát odsuzují?

„Téma kochleárních implantátů je pro mnoho neslyšících citlivé. Někteří nejsou schopni se ztotožnit s tím, že neslyšící díky tomu může objevit svět zvuků. Ale když se se mnou takoví lidé nechtějí bavit, je to jejich věc. Já respektuji všechny…“

Text: VERONIKA CÉZOVÁ

Foto: archiv Šimona Skopového, Veronika Cézová

Vytisknout