Jak můžeme komunikovat s lidmi, kteří špatně slyší?

Ztráta sluchu ve vyšším věku

Mnoho lidí v seniorském věku postupně přichází o sluch. Může se stát, že i váš (pra)rodič postupně přestane slyšet a především rozumět řeči.

Do určité míry pomáhají sluchadla. 

Sluchadlo vydává lékař na foniatrii či ORL na základě audiometrického vyšetření sluchu. 

Pojišťovna přispívá částkou 5 000 Kč paušálně (i když potřebujete dvě sluchadla). Od roku 2019 bude přispívat na každé sluchadlo 7000 Kč, tj. 14 000 Kč, pokud potřebujete dvě sluchadla.

Nekupujte levné univerzální zesilovače zvuku! Skončí v šuplíku, protože budou poslechově nepříjemná i nedostatečná a odradíte nedoslýchavého od sluchadel často navždy.

Staří lidé také mají často sluchadla od lékaře špatně seřízená a tak je odmítají nosit, protože jim nedělají dobře (pískají, šumí apod.). Pokud se to týká i vašeho rodiče, nechte sluchadla znovu seřídit. Poptávejte se po foniatrovi, který umí kvalitně seřizovat sluchadla i poté, co už sluchadlo vlastníte.

Nerezignujte na to, že 
(pra)rodič neslyší. Špatný sluch člověka vyřadí z konverzace a ze společenského života.


Komunikace s ohluchlým, který (ještě) neodezírá

Vypněte vše, co ruší (rádia, televizi, mobil).  Okolní zvuky překrývají řeč, která se stává ještě více nesrozumitelnou.

Ověřte si, zda nedoslýchavý na některé ucho neslyší lépe a mluvte na něj z té strany, kde má lepší sluch.

Mluvte pomaleji, mírně hlasitěji, oddělujte slova a artikulujte, ale ne přehnaně.

Důležité informace klidně víckrát zopakujte.

Stává se, že vám druhý tzv. „odkývá“, že rozuměl, ale za chvíli zjistíte, že rozuměl pouze částečně a zbytek si často chybně domyslel.

Ověřujte si, co nedoslýchavý rozuměl, a důležité věci si pro jistotu nechte zopakovat. Ptejte se: Co? Kdo? Kde? Kdy? Jak?...
Když vám nedoslýchavý nerozumí, důležité věci mu napište na papír.


Komunikace s nedoslýchavým, který odezírá

Udržujte optimální vzdálenost pro odezírání: 0,5 - 4 metry. Je ideální, když stojíte nebo sedítenaproti sobě a máte oči ve stejné úrovni. 

Při rozhovoru dbejte na to, aby váš obličej byl dobře osvětlen, nestavte se zády k oknu.

Na začátku hovoru stručně sdělte a vyjasněte téma konverzace. Pokud jej v průběhu hovoru změníte, musíte o tom neslyšícího srozumitelně informovat.

Mluvte jasným a srozumitelným způsobem. V jednoduchých větách, pokud je potřeba.

Mluvte čelem k němu, spíše pomaleji, ale ne zase úplně pomalu, hlas nezvyšujte.

Artikulujte zřetelněji, ale ne přehnaně. Odezírající dokáže zachytit pouze menší část sdělení a zbytek si musí domýšlet, proto je důležité správně vyslovovat především dobře odezíratelné hlásky (p, b, m, v, f, a, e, i, o, u). Pomáhá i výraznější oddělování jednotlivých slov.

Dobrému odezírání překáží žvýkání, kouření, zakrývání si úst rukou a plnovous.

Svou mluvu doplňujte přiměřenou a odpovídající mimikou a gestikulací.

Odezírání je nejisté umění, proto opakujte. Ujistěte se, že nedoslýchavý dobře rozuměl. Potřebné informace opakujte bez nervozity, případně pozměňte stavbu věty nebo použijte jiná slova stejného významu.

Pokud člověk něčemu opakovaně nerozuměl, napište mu to na papír. Pokud nemáte papír, improvizujte. Použijte prstovou abecedu, pokud ji znáte, pište do mobilu, na počítači.

Odezírání je namáhavá aktivita, nedoslýchavý je při ní schopen udržet souvisle pozornost přibližně 15-20 minut. Myslete tedy na oddechový čas.

Jste-li se nedoslýchavým člověkem ve společnosti dalších osob, dbejte na to, aby se i on zúčastnil rozhovoru. Sdělte mu, o čem je řeč, Společně dohlédněte na to, abyste nemluvili najednou, ale vždy jeden po druhém.

Pokud nedoslýchavý mluví a vy mu nerozumíte, požádejte ho, aby zpomalil nebo větu zopakoval.

Komunikace s neslyšícím

Není pravdou, že neslyšící lidé nemluví. Někteří mluví lépe a jiní hůře, ale nejsou němí. Velmi záleží na věku, kdy o sluch přišli a jak intenzivním logopedickým tréninkem prošli. Je velký rozdíl, zda člověk jako neslyšící narodil nebo přišel o sluch v brzkém věku nebo zda o sluch přišel až v pozdějším věku. 

To, že je člověkem neslyšící, nemá nic společného s výškou jeho IQ. Tím, že jej člověk podceňuje, ukazuje spíše svoji hloupost nebo neznalost.

Neslyšící se bohužel často setkávají s tím, že když s sebou mají (např. na úřadech) slyšící doprovod, mluví úředník na doprovod a ne přímo na neslyšícího.  Pro neslyšícího je to ponižující. 

Důležité je nebát se a být ochoten komunikovat.

Pokud nevíte, zeptejte se neslyšícího, jaký způsob komunikace preferuje – psaní, odezírání nebo (pokud umíte) znakový jazyk.


Písemná komunikace

Písemná komunikace by měla být přiměřeně stručná a výstižná.

Někteří neslyšící mají nestandardní slovosled, nepoužívají skloňování a časování, vynechávají předložky. Porozumění našemu textu pro ně může být obtížné, ale není to pravidlem.

Jsou i neslyšící, kteří komunikují písemně naprosto perfektně.

 
Komunikace za pomoci tlumočníka

Tlumočník nemá právo neslyšícímu radit nebo ho jinak ovlivňovat.

Přesně tlumočí obsah sdělení, nic neubírá ani nepřidává.

Pokud řešíme s neslyšícím člověkem složitější záležitosti s pomocí tlumočníka, dodáváme tlumočníkovi podrobnější informace o obsahu, aby se mohl na jednání připravit (telefonicky, e-mailem).

Chyby v komunikaci s člověkem se sluchovým postižením

Výraz „hluchý“ či „hluchoněmý“ je nesprávný a neslyšící uráží, nepoužívejte ho.

Nekřičte, porozumění neslyšícího se tím nezlepší.

Nemluvte neslyšícímu nebo nedoslýchavému, když k němu stojíte zády, nebo když se na vás nedívá.

I když má neslyšící tlumočníka, mluvte na něj. Je velkou chybou komunikovat jen s tlumočníkem a neslyšícího z komunikace vyloučit.


Nebojte se komunikace s neslyšícími a nedoslýchavými. Stačí chtít a cesta se najde. :)