1 2 3 4 
  • Pavel: Ve škole mezi slyšícími jsem se naučil více než mezi neslyšícími

    20.06.2019
    Co byste se museli naučit, kdybyste chtěli studovat v zahraničí? Odpověď je jasná. Jazyk dané země. Jenže když jste neslyšící, musíte umět hned čtyři jazyky. Třiadvacetiletý Pavel Tsarev by mohl vyprávět. Pochází z Moskvy a jeho mateřským jazykem je ruský znakový jazyk. Naučil se výborně i rusky. A v devatenácti letech, když se s rodiči stěhoval do Prahy, před ním byla velká výzva. Čeština a český znakový jazyk…
  • Jana: Problémy se spánkem nemám. Vyndám sluchadlo a spím

    06.06.2019
    Ztráta sluchu: 95 procent. Takovou diagnózu si vyslechli rodiče Jany Vodešilové, když jí byly tři roky. „Přestože už je to těžká nedoslýchavost, přišlo se na to u mě až takhle pozdě. Byla jsem totiž velmi vnímavé dítě. Když bouchly dveře, hned jsem naskočila. Když maminka vařila, napodobovala jsem ji. Naučila jsem se odezírat, takže nikoho ani nenapadlo, že bych neslyšela,“ vrací se zpátky v čase dvacetiletá Jana Vodešilová. Jany nedoslýchavost odhalila až dětská hračka.
  • David: Handicap ze mě udělal třídního šprta

    30.05.2019
    Horečky, loupání kůže na hlavě a končetinách, srdeční arytmie. Davidu Bajerovi bylo půl roku, když se dostal do nemocnice. V Mladé Boleslavi mu dva týdny sráželi teplotu hodně silnými léky. Bez výsledku. „A když už nevěděli, co se mnou, proletěl jsem se vrtulníkem do Prahy,“ směje se čtyřiadvacetiletý David Bajer. Tam jeho rodičům prozradili diagnózu. Kawasakiho syndrom.
  • Beata: Na školu mě nechtěli vzít. Kvůli sluchovému handicapu

    17.05.2019
    Byl jí rok, když prodělala zánět mozkových blan. Přestala slyšet. „Doktoři mým rodičům natvrdo řekli, že nebudu vůbec mluvit, že budou mít hluchoněmé dítě. Nakonec ale zjistili, že tam přece jen nějaké malé zbytečky sluchu jsou. Mamka se mi hodně věnovala, stále se mnou mluvila… Zpětně vidím, jak neuvěřitelně trpělivá musela být,“ vrací se zpátky v čase dvaačtyřicetiletá Beata Dvorská.
  • Ivan: V porovnání se slyšícími kameramany vnímám svůj sluchový handicap jako výhodu

    08.05.2019
    Na pravém uchu 95, na levém 92 procent. Taková je ztráta sluchu u studenta filmové školy v Písku Ivana Crnace. „Přestože se to může zdát slyšícím možná jako neuvěřitelné, na levém uchu normálně telefonuji. Díky novým digitálním sluchadlům je to relativně v pohodě. Nezáleží totiž jen na ztrátě sluchu v číslech, ale také o jaký druh ztráty se jedná. Každý totiž slyší jinak,“ vysvětluje šestadvacetiletý Ivan.
  • Docent Mojmír Lejska: Skupině Kabát jsme udělali speciální chrániče do uší

    02.05.2019
    Když končil vysokou školu, řekl si, že nechce dělat tři věci. Dělat stejné věci jako jeho otec, být na klinice v Brně a dělat v rámci medicíny velký obor. Jak asi tušíte, dopadlo to přesně naopak. Šel ve stopách otce, v Brně si založil kliniku a stal se z něj nejlepší audiolog v České republice. Ano, řeč je o docentu Mojmíru Lejskovi.
  • Bára: Jakmile jsem začala v karate vyhrávat, zakázali mi používat sluchadla

    26.04.2019
    Byl jí rok a půl, když její rodiče začali mít podezření, že něco není v pořádku. „Bára nereagovala standardně na některé věci. Když jsme na to upozorňovali lékaře, všude nás vyhnali s tím, že jsme hysteričtí. Když už se ale ani ve dvou letech nerozvíjela řeč, tak mi to bylo opravdu hodně divné,“ vrací se zpátky v čase Veronika Lapešová Vachoutová, maminka dvanáctileté neslyšící Báry z Písku.
  • Zdeněk: Během natáčení filmu s Alenou Vránovou rodiče zjistili, že neslyším

    18.04.2019
    Představte si, že chcete zaplatit kartou nákup, ale prodavačka vám říká, že asi na kartě nemáte dost peněz. Vy ale víte, že je tam určitě máte… Přesně to se stalo na začátku ledna neslyšícímu Zdeňku Novotnému.
  • Eva a Radek: Viki slyší zvuky, které my nikdy neuslyšíme

    28.03.2019
    „Crrrrrrr!" Stojím na Proseku u paneláku, kde bydlí Vavříkovi. Po chvíli se ozve bzučák, který mě pouští dovnitř. „Čekali jsme na vás. Ale zvonek jsme neslyšeli. Ještě, že nás upozornil Viki. Ten jediný ho slyšel,“ říká mi na uvítanou Radek Vavřík. Stejně jako jeho manželka Eva je i on těžce nedoslýchavý. Zvonek slyšel jejich dvouletý Viktor. Syn, který je neslyšící…
  • Denisa a Helena: Spojujeme svět slyšících a neslyšících

    20.03.2019
    Ťukám. A po chvilce vcházím do místnosti. U okna jsou naproti sobě dva počítače. Sedí u nich dvě dívky. Je tu naprosté ticho. Přesto se tu čile komunikuje. Rukama. Vítejte v Centru zprostředkování tlumočení neslyšícím, které sídlí v Praze v Karlíně.
  • Kateřina: Život v tichu si nedovedu představit

    14.03.2019
    Půl roku jsme si s Kateřinou Korgerovou, neslyšící atletkou, psaly. A nastal Den D. Kvůli rozhovoru pro projekt Jsem jedno ucho přijela s maminkou Gábinou do Prahy. Nechtěla jsem nic podcenit, a tak jsem celý týden přemýšlela, kam bych je vzala do kavárny. Aby tam nebyl hluk, aby nehrála podkresová hudba. Nakonec jsem našla kavárnu v Karlíně. Na rozdíl od mnoha dalších tam opravdu muziku nepouštějí. Je to malebná kavárna, kde je přes týden relativně klid. Jakmile jsem však otevřela dveře, zarazila jsem se. Na kavárnu jsem najednou pohlížela jinýma očima. A ušima… Perspektivou Katky.
  • Lukáš: Být nevidomý, nebo neslyšící? Určitě bych byl radši znovu nevidomý

    08.03.2019
    Píše rychlostí 500 úhozů za minutu. Potkáte ho na konferencích, kde pro nedoslýchavé zaznamenává pomocí klávesnice mluvené slovo. Co slyší, to naťuká na klávesnici. A text se rovnou objeví na promítacím plátně nebo na tabletech účastníků. Co je na Lukáši Hosnedlovi výjimečné? Je přepisovatel. Nevidomý…
  • Mirek: Hudbu miluji. I když ji neslyším

    28.02.2019
    Housle, kytara, harmonika. V rodině Mirka Červeňáka bylo vždycky živo. „Maminka proto musela mému tatínkovi říkat, ať nehraje, jinak mě vzbudí.“ S Mirkem však zvuky hudebních nástrojů vůbec nic nedělaly… „Mamince to začalo být podezřelé, že nijak nereaguji. Vyzývala proto naopak tatínka, ať hraje. Víc a víc. A já pořád nic…“
  • Anežka: Jedině upřímností si získáte důvěru neslyšících

    21.02.2019
    Když se řekne Anežka Červenáková, mnoha lidem se vybaví legenda. Symbol obětavosti. Sociální pracovnice se srdcem na dlani, velká bojovnice za práva lidí se sluchovým postižením, pracovnice Svazu neslyšících a nedoslýchavých a zakladatelka organizace EFETA…
  • Zdeňka: Srdcem jsem neslyšící

    01.02.2019
    Byla velmi zvídavé miminko. Všechno pozorovala, o všechno se zajímala. „Rodiče proto dlouho nevěděli, že se mnou není něco v pořádku. Když jsem ale v roce a půl nereagovala na volání, začali se mnou chodit po doktorech. A tam zjistili, že mám praktickou hluchotu,“ vrací se zpátky v čase pětašedesátiletá Zdeňka Winklerová.
1234