Ella Bognerová: Nepřijde mi divné, že mám dva tatínky a dvě maminky

„Jsi CODA?“ zajímá mě jako první, když se bavím s třináctiletou Ellou Bognerovou. Chvíli přemýšlí.

„Nevím.“

Její tatínek, neslyšící Tomáš Bogner, znakuje. „Máš nedoslýchavou maminku, já jsem neslyšící, ale se sluchadly slyším… CODA asi nejsi.“

Ani Ella si nepřipadá jako typická CODA – slyšící dítě neslyšících rodičů. „Ale bilingvální jsem, to ano. Odmalička jsem žila ve dvou jazycích. Z mamčiny strany na mě mluvili, i mamka mluvila, taťka spíše znakoval.“

„A jaký jazyk cítíš, že je tvůj mateřský?“

„Asi oba. Jak čeština, tak český znakový jazyk.“ Ella vytahuje mobil a ukazuje mi video, kde s taťkou znakuje. „To mi byly asi dva roky,“ usmívá se při vzpomínce.

Vánoční písnička ve znakovce

Jako dítě nikdy neřešila, jaký jazyk je pro ni tím mateřským. A stejně tak neřešila ani to, že ona umí hned dva jazyky, zatímco děti ve školce jen jeden.

„Ale je pravda, že když jsem ve školce jednou znakovala vánoční písničku, ostatní děti se divily… Ale mně to přišlo přirozené. Navíc jsem měla ve školce i tetu – maminčinu sestru.“

Ve školství působí i její babička a maminka. „Proto se naštěstí nikdy nestalo, že by mi rodiče nedokázali pomoci třeba s úkoly. Mamka dokonce učí češtinu.“

Rozvod v šesti letech

Když bylo Elle šest let, rodiče se rozvedli. Ale než se tak stalo, oba její rodiče si našli nové partnery, se kterými jezdili společně i s Ellou na chalupu.

„Táta si našel strejdu Toma, mamka přítelkyni Lenku. Od dětství jsem tak žila v modelu dva tatínci, dvě maminky. Nepřišlo mi to divné,“ usmívá se Ella, která vzpomíná na to, jak její rodiče i se svými partnery chodili například na školní besídky.

„A ještě do toho třeba prarodiče… Byli jsme jako Hujerovi,“ směje se Ella, která toto rodinné uspořádání nikdy neřešila ani s kamarádkami.

„Nikdy se nevyptávaly. Ani když přišli noví spolužáci do třídy, tak jim to nepřišlo divné. Myslím si, že v dnešní době už se to moc neřeší.“

Zapomenutý sešit? Smůla!

Když Ella vypráví o odluce svých rodičů, není tam žádná nostalgie. „Ano, mám rozvedené rodiče, ale jsem šťastná, že spolu dokáží krásně fungovat. Taťka s mamkou se navíc každý den potkávají ve škole pro neslyšící v Radlicích, kde oba učí. Část týdne jsem u mamky, část u taťky. Když si něco u jednoho zapomenu, vezmou mi to do školy a předají si to. Je to praktické,“ směje se Ella.

Pak se zamyslí a zvážní. „Kéž by to tak fungovalo všude… Mám třeba spolužačku, která má rozvedené rodiče. A oni spolu nedokáží vůbec komunikovat. Je to smutné, když pak vidím, že si třeba u jednoho z nich zapomene sešit, ale oni se tak nenávidí, že si ho nepředají. A spolužačka je pak třeba týden bez sešitu…“

Červenec patří mamce, srpen taťkovi

A jak to má Ella o prázdninách? „Už máme takový ustálený režim. Většina července patří mamce a její sestře. Začátkem prázdnin jedeme většinou s mamkou na týden nebo dva k moři. A s tetou jsem pak týden někde v Čechách. A taťkovi patří zase většinou poslední tři týdny, kdy se vydáváme za dobrodružstvím.“

Když mluví o společných cestách s tátou a strejdou Tomášem, úplně září. „Cestujeme hodně, nejen o letních prázdninách. Milujeme lyže, poznávání nových států… S taťkou jsem takhle už procestovala kus světa. Amerika, Belgie, Dánsko, Švýcarsko… A s mamkou zase spíše chodím za kulturou,“ vypráví Ella, která je v osmé třídě.

Brzy ji tedy čeká rozhodování, kam na střední školu. „Asi bych chtěla být učitelkou jako rodiče.“

„A profese tlumočnice tě neláká?“

„Pohybuji se spíše mezi slyšícími… Více mě to táhne k učitelství. Ale třeba letos jsme byli na dovolené v Americe, kde byli i neslyšící, takže jsem měla tři týdny nonstop znakovky… Tak to bylo zajímavé. Ale mým snem je asi učit češtinu jako mamka. A cestovat po světě jako taťka.“

Role v rodině

Když se s Ellou bavíme o tom, kdo je na co šikovný a jak mají rozdělené role v domácnosti maminka s Lenkou a taťka s Tomášem, jako první začne mluvit o mamce. V tom má jasno.

„Mamka učí, to je její svět. Také vaří a uklízí. Lenka je pak šikovná na manuální práce. Smontovat, opravit, natřít… Pro Lenku není nic problém. A jak to má taťka se strejdou Tomášem?“ Ella se zamyslí. A pokrčí rameny.

„Nooo, to si rád poslechnu,“ směje se její táta Tomáš, který je s námi během rozhovoru.

„U taťky s Tomášem mi přijde, že je to takové více vyrovnané. Ale asi taťka je ta hlava rodiny. Přijde mi, že je takový organizovanější, strejda se přizpůsobí, nic mu nevadí… Strejda je takový jemnější, nebo jak to mám říci,“ usmívá se Ella.

Tomáš se směje. „Ano, asi to tak je. Asi jsem v naší domácnosti ta hlava rodiny. Ale… Já jsem Rak, mám rád teplo domova, nevadilo by mi být ani doma. Ale Tomáš jako Lev je ten, který je motorem, vymýšlí, kam všude jet… Myslím, že se hezky doplňujeme,“ uzavírá Tomáš.

Text a foto: VERONIKA ŠIRC