1 2 3 4 5  další 
  • Jan Semerád: Nejsem ani slyšící, ani neslyšící. Jsem někde na pomezí

    16.04.2021
    Slyšící? Neslyšící? „Já sám se nepovažuji ani za slyšícího, ani za Neslyšícího/neslyšícího. Vidím se někde na pomezí a snažím se brát si z obou světů to nejlepší,“ vypráví mi hned na úvod našeho setkání šestadvacetiletý Jan Semerád.
  • Magda Jandusová: Zkoumala jsem, kolik by člověk musel vypít piva, aby získal denní dávku vitamínu B2

    08.04.2021
    Když si Magdina maminka všimla, že nereaguje na zvuky, hned své obavy sdílela se svým manželem. „Tatínek shodou okolností pracoval pro neslyšící v Unii neslyšících Brno ve Vodově ulici. Díky tomu, že se setkal s neslyšícími, měl od nich informace, jak zjistit, jestli mám opravdu ztrátu sluchu. A pokud se potvrdí, jak postupovat,“ vypráví dnes třiatřicetiletá Magda Jandusová.
  • Jakub Volák: Naše třecí plochy? Já dávám emoce do slov, neslyšící přítel do gest

    02.04.2021
    Na základní škole měl slyšící spolužačku, jejíž rodiče byli neslyšící. Vždycky, když na ni zvonil u domu, se v bytě rozsvítila lampa a oni poznali, že je někdo u dveří. „Už tenkrát jsem si říkal, že to je skvělý nápad. Spolužačka se ale odstěhovala a kontakt jsme přerušili. Na vysoké škole jsem pak měl slyšící kamarádku, která se učila znakovat. Občas mi něco ze znakového jazyka ukázala, ale vídal jsem se s ní velmi málo. To byl veškerý kontakt, který jsem se světem neslyšících měl, takže než jsem potkal Pepu, o jejich kultuře jsem skoro nic nevěděl,“ začíná své vyprávění pětatřicetiletý Jakub Volák.
  • Kateřina Moravcová: Na cukrářský kurz mě ani s tlumočnicí nechtěli vzít. Prý bych zdržovala

    26.03.2021
    Jak dělat rozhovor v době covidové? Třeba tak, že se domluvíte s neslyšící cukrářkou po Messengeru. Otázky zašlete tlumočnici znakového jazyka e-mailem. Ta se spojí s neslyšící prostřednictvím aplikace WhatsApp (nepoužívá totiž Facebook ani Messenger) a tlumočí jí otázky. Následně neslyšící pošle videa s odpověďmi mně prostřednictvím Messengeru. Stažená videa pak pošlu přes WhatsApp tlumočnici. Ta si udělá přípravu a pak si zavoláme. Ona se dívá na počítači na videa a tlumočí mi, co je v nich znakováno. Já mám telefon na hlasitý odposlech a simultánně přepisuji odpovědi. Tlumočnice však má pocit, že některé věci nemusela při tlumočení zachytit správně. A začíná nový kolotoč. Vymýšlím doplňující a zpřesňující otázky, které – nyní již na WhatsApp – posílám tlumočnici. Ta je naznakuje a posílá je na videu neslyšící. A ta znovu posílá videa s odpověďmi… Že se v tom – co kdo komu poslal a přes jaký kanál – už ztrácíte? Vítejte ve světě Neslyšících. Oni s takovýmito informačními šumy a nedostatečnými informacemi bojují celý život…
  • 94. osobnost Jsem jedno ucho profesor Josef Syka: Hlučná multikina dětem ničí sluch

    12.03.2021
    Když se řekne sluch, snad každému se vybaví ucho. Každému… kromě profesora Josefa Syky. „Ucho je pro mě příliš jednoduchá záležitost,“ říká vědec, který se celý život zabýval neurofyziologií sluchu, sluchovým systémem a vlivem hluku na člověka.
  • 93. osobnost Karel Redlich: Mít neslyšící rodiče je pro mě dar

    05.03.2021
    Dovedete si představit, že byste se narodili jako slyšící neslyšícím rodičům? Jak by to asi ovlivnilo váš život? Karel Redlich to zažil… „To, že jsou moji rodiče hluší, mi nikdo vysvětlovat nemusel. To dítě pozná samo v běžných každodenních situacích. Už to, že voláte na své rodiče, ale oni nikdy nepřijdou a ani se na zavolání neotočí, je fakt, se kterým se každé dítě musí vypořádat již v raném věku a každé po svém,“ začíná Karel své vyprávění.
  • Radek Vavřík: Se syny jsem opustil svět ticha

    19.02.2021
    „Paní Vavříková, váš syn je jen líné dítě. Nespolupracuje, to je všechno,“ odbyli maminku dnes šestatřicetiletého Radka Vavříka. Sluchovou vadu měl přitom od narození. Celkem srozumitelně však vyslovoval jednoduchá slova, takže zpočátku neměli ani jeho rodiče žádné podezření. Časem však přibývaly situace, kdy Radek nereagoval na zvuky a jeho slovní zásoba se již nerozvíjela tak, jako u slyšících dětí. Mamince to bylo divné. Ale slova doktorů ji trochu uklidnila. Avšak ne nadlouho. Po jeho čtvrtých narozeninách lékaři – na základě odborného vyšetření na foniatrii – vyřkli diagnózu. Jednalo se o velmi těžkou oboustrannou sluchovou vadu.
  • Pavla: Příběhy Jsem jedno ucho ve mně vzbuzují optimismus, že se vše dá zvládnout

    12.02.2021
    O komunitě projektu Jsem jedno ucho ví už dlouho. Jako introvertka ale nikdy neměla potřebu napsat příspěvek nebo komentovat dění… „Čas od času jsem nahlédla, co se děje zajímavého ve světě neslyšících a nedoslýchavých. Ale tím, že mé ouško předvádělo podivné věci, nikdy jsem úplně necítila potřebu se veřejně projevovat. V loňském roce se však pro mě téma sluchového handicapu stalo niternějším tématem. Potřebovala jsem ho v sobě zpracovat. A právě příběhy Jsem jedno ucho ve mně vzbuzují optimismus, že se vše dá zvládnout. S humorem a nadhledem. I když je občas v sobě ztrácím,“ vysvětluje devětatřicetiletá Pavla Bechnerová motivy, které ji vedly k zapojení se do našeho projektu.
  • 90. osobnost Miroslav Hanzlíček a Kristýna Voříšková: Na pracovní dobu si nehrajeme. Neslyšícím pomáháme kdykoliv

    04.02.2021
    To, že její dědeček neslyší, brala už odmalička jako fakt. „Nepřišlo mi to zvláštní. S mým tatínkem zkrátka komunikoval ve znakovém jazyce. Dědeček uměl také perfektně odezírat a skvěle mluvit,“ vzpomíná na dětství 35letá Kristýna Voříšková.
  • 89. osobnost Eliška Vyorálková: Po ohluchnutí jsem strávila rok a půl v bezjazyčí

    29.01.2021
    Do svých téměř pěti let slyšela. Pak ale udeřil zánět mozkových blan. A Eliška Vyorálková zcela ohluchla. „Vždy se snažím vzít si i z toho špatného to dobré. Jsem tedy vděčná za to, že už jsem v té době měla češtinu na dobré úrovni,“ vrací se zpátky v čase devětašedesátiletá Eliška Vyorálková.
  • Martina Kopecká: Učila jsem znakovku studenty, kteří zkoušeli mé hranice

    22.01.2021
    Náhoda a zvědavost. Dva atributy, díky kterým se osmatřicetiletá Martina Kopecká dostala jako slyšící ke znakovému jazyku.
  • Alex a Max: V Anglii jsme se scházeli s CODA kamarády. A mezi sebou jsme znakovali, aby nám rodiče rozuměli

    14.01.2021
    Alexander a Maximilian. CODA. Tedy slyšící potomci neslyšících rodičů. A ne tak ledajací. Synové neslyšící umělkyně a učitelky Ivany Hay se narodili ve Velké Británii. A proto umí hned čtyři jazyky!
  • Martin Látal: Mnoho lidí si myslí, že jsou neslyšící hloupí

    08.01.2021
    Byl mu rok, když rodiče zjistili, že neslyší. „Rodičům lékaři řekli, že mám praktickou hluchotu… To, že jsem jiný, jsem si ale jako malý dlouho neuvědomoval,“ vrací se zpátky v čase devětadvacetiletý Martin Látal z Prostějova.
  • Eva Michálková: Věřím, že budoucnost neslyšící komunity není ve znakovém jazyce, ale v mluvené řeči

    18.12.2020
    Šikana. Může vás srazit na kolena. Ale může vás také posílit. Naučit myslet jinak. Jít si za svým snem. Třeba až do Ameriky. A to je přesně i případ třicetileté nedoslýchavé Evy Michálkové.
  • Michaela Přikrylová: Ticha už se nebojím, učím se z něj radovat

    04.12.2020
    „Dejte tomu čas…“ To slýchala maminka Michaely Přikrylové od lidí roky… „Mamce všichni dlouho říkali, že mám jen zpomalený vývoj. Až když mi byly čtyři roky a mamce jsem pořád chodila za pusou a neotáčela jsem se na pískovišti na zavolání jména, šly jsme na ORL.“ V nemocnici však obě čekal šok. „Primář nám řekl, ať se vrátíme, až si mě máma vychová. Že jediný můj problém je, že jsem nevychovaná,“ vzpomíná Míša Přikrylová.