1 2 3 4 5  další 
  • Filip Bambula: Přestěhovat se? To není tak jednoduché. Mám opatrovnici

    02.12.2022
    „Máme tady moc milého neslyšícího klienta. Chodí k nám na pobočku už nějaký čas. Je uzavřenější povahy, nemá přátele, ale rád by si nějaké našel. A protože víme, jak úžasně funguje komunita Jsem jedno ucho, napadlo nás, jestli právě to nebude ta pravá cesta, jak náš klient najde neslyšící přátele,“ ozvala se mi před dvěma lety konzultantka z neziskové organizace Tichý svět.
  • Denisa Lincová: Při narození mi v letadle praskly bubínky

    25.11.2022
    „Můj táta letěl z Paříže, kde byl jako doktor na konferenci. Máma letěla s ním. A když se vraceli zpátky do ČR, máma už měla takové bolesti, že porodila v letadle,“ vrací se zpátky v čase 58letá Denisa Lincová. Její ztráta sluchu – 98 procent – se podle lékařů datuje právě k tomu osudnému letu její těhotné maminky. „Řekli mi, že mi praskly kvůli tomu tlaku v letadle bubínky,“ vzpomíná Denisa.
  • Jindra Zemánek: Na turné pantomimy mě překvapilo, že japonský císař uměl znakový jazyk

    29.10.2022
    Psal se březen 2021, když jsme s Jindrou Zemánkem, spoluzakladatelem Pantomimy S.I., domlouvali rozhovor. Pak se odmlčel. Řádila pandemie covidu-19 a mě napadlo to nejhorší… Telefon Jindra nebral. Po pár dnech mi ale napsal sms, že je v nemocnice s covidem. Vyhrál nad ním. V říjnu 2022 se konečně vidíme. Při příležitosti natáčení Televizního klubu neslyšících, na které Česká televize pozvala i Jsem jedno ucho. Jedeme do Kolína. Proč právě tam? Toto město je neodmyslitelně spjato s přehlídkou OTEVŘENO, kterou Jindra spoluzaložil…
  • Jaruška Struhařová: S kochleárním implantátem jsem váhala. Bála jsem se, jestli mě budou mít Neslyšící rádi

    14.10.2022
    Poprvé jsem se s devětatřicetiletou Jaruškou Struhařovou viděla naživo ve škole pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí. To se psal rok 2020. Rok nato jsem se, úplnou náhodou, během výletu po Moravě zastavila v restauraci ve Valašském Meziříčí. A tam byla Jaruška zrovna na večeři se svými rodiči. A nyní, když se píše rok 2022, se potkáváme potřetí. A kruh se uzavírá. Rozhovor děláme ve škole pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí…
  • Michal Stanovský: Jediná nevýhoda běhu se slyšícími? Neslyším, když mě předbíhají

    08.07.2022
    „Chvilinku, dám si tě na hlasitý odpolech, jo?“ „Jo, v pohodě,“ odpovídá mi na začátku telefonického rozhovoru neslyšící deaflympijský vítěz, maratonský běžec Michal Stanovský. „Omlouvám se, že volám později, než jsme se domluvili. Zrovna jsem se vrátila z nemocnice se zánětem zvukovodu. Povedený start prázdnin,“ říkám Michalovi. „Jasně, žádný problém…Zánět zvukovodu… Tak ten jsem nikdy neměl,“ odpovídá mi zamyšleně Michal.
  • Josef Melen: Když novináři napsali, že mám hluchého syna, zabolelo mě to

    24.06.2022
    Viděli jsme se před pěti lety v Malešickém parku, kde moderoval. Za těch pět let potkal pracovně stovky, možná tisíce lidí. A tak mě ani nenapadlo, že by si mě pamatoval. Přesto, když se potkáváme na konci května na rozhovoru, zmíním naše setkání. „Počkejte… Vy jste tam s kolegyněmi měly to vystoupení, kde jste na pódiu znakovaly písničku Kočka leze dírou, že jo?“ Překvapeně na něj koukám. To je paměť… A pak se mi jako záblesk vynoří jedna jeho věta, kterou tenkrát, mimo pódium, pronesl. „Vidíte, já mám neslyšícího syna,“ řekl tenkrát, jen tak, mezi řečí…
  • Veronika Slámová: Od slyšícího muže mě neslyšící komunita odrazovala

    10.06.2022
    „Veru, vypadáš na patnáct, víš to?“ Jednatřicetiletá Veronika Slámová se usměje. „Je pravda, že můj věk snad nikdy nikdo neodhadl správně. I to, že mám dvě děti, lidi často překvapí,“ směje se Veronika.
  • Pavla Krejzlová Našim myslivcům říkám: „Vezměte si sluchátka, nebo vás pak budu mít všechny na ORL“

    03.06.2022
    „Prosím vás, kde najdu kliniku oto…?“ ptám se na vrátnici Fakultní nemocnice Hradec Králové. „… otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku?“ odpovídá se smíchem vrátná a ukazuje mi cestu. Na jejím konci mě již před pavilonem číslo 4 čeká blondýnka s mikádem. A s otlačeným čelem. „Akorát jsem přiběhla z operačního sálu,“ usmívá se šestadvacetiletá Pavla Krejzlová, biomedicínská technička, která právě asistovala u kochleární implantace sedmileté holčičky a pětačtyřicetiletého muže. Oba dva se rozhodli vystoupit ze světa ticha…
  • Jakub Brandejs: Nedoslýchavost korigovat umíme, s tinnitem je to složitější

    27.05.2022
    Tatínek zubař, maminka zdravotní sestra. Dvaatřicetiletý Jakub Brandejs měl k medicíně blízko. „Ve třetím ročníku na gymnáziu mě však chytla i matematika a fyzika, proto jsem nakonec na vysoké škole zkombinoval medicínu a elektro. Vystudoval jsem obor Biomedicínské inženýrství na brněnském Vysokém učení technickém,“ usmívá se Jakub. K vysokoškolskému studiu byl předurčen. Ale to, že ho to profesně zaválo ke sluchadlům, to byla náhoda…
  • Štěpánka Prokopiusová: Rockový koncert mi spustil tinnitus

    13.05.2022
    Koncert, který jí změnil život. Tak vzpomíná patnáctiletá Štěpánka Prokopiusová na hudební akci HudliceFest, kde v červnu loňského roku vystupovaly různé rockové kapely. Ze začátku stála daleko od scény. Jak však plynul čas, postupně se k pódiu přibližovala. „Nakonec jsem sice nestála přímo pod pódiem, ale neměla jsem k němu daleko. Jak moc hlasitá je hudba, jsem si uvědomila, až když jsem neslyšela kamarádku vedle, která mi něco říkala,“ vrací se zpátky v čase Štěpánka.
  • Marcel Krištofovič: : V dějepise jsem se nemusel učit celou látku jako slyšící spolužáci, měl jsem úlevy

    06.05.2022
    Než spolu začneme dělat online rozhovor, Marcel Krištofovič kulhá kolem obrazovky svého počítače. „Co máš s nohou?“ zajímá mě. „Ááále,“ mávne rukou. „Měl jsem nadvakrát zlomenou nohu. Už mám sundanou sádru, ale svaly mě ještě bolí,“ říká pětatřicetiletý Marcel. A popisuje, jak s ním k lékařům chodila jeho nedoslýchavá přítelkyně Hanka. „Má zbytky sluchu, nosí sluchadla, ale sluch se jí postupně zhoršuje,“ popisuje Marcel, zatímco se Hanka mihne na obrazovce počítače. Sám Marcel je neslyšící. Je výhoda mít nedoslýchavou partnerku? „Je těžce nedoslýchavá, ale ano, je to výhoda. Občas sice také nerozumí, ale většinou se doplňujeme, střídáme se. Jsem zvyklý si většinu věcí vyřizovat sám, ale je pravda, že když mě vezla se zlomenou nohou do nemocnice a doktoři měli respirátory, byl jsem rád, že tam byla se mnou.“
  • Tobias de Ronde: Jsem šťastný, že se má rodina naučila znakovat

    24.03.2022
    Psal se 11. březen 2018. Do šatny kina přicházel usměvavý blonďák. Hlavní představitel filmu Neslyšící syn. Tobias de Ronde… Znala jsem ho zprostředkovaně, z plátna kina v Lucerně, kde jsem moderovala besedy pro žáky základních a středních škol v rámci festivalu Jeden svět. A jedním z těch filmů byl právě Neslyšící syn. Když jsme se spolu v šatně bavili, Toby byl šťastný, že jeho film – jeho život – pomůže lidem přiblížit sluchový handicap. „Přiznávám však, že když jsme s tátou začali natáčet, měl jsem pochybnosti. Je můj život dostatečně zajímavý? Opravdu to bude někoho bavit? Přinese to lidem něco?“ Jeho pochybnosti rozptýlila hned první projekce. Dokumentární snímek Neslyšící syn (v originále Doof Kind) měl neuvěřitelný ohlas. A doteď je o něj na mnoha školách zájem. Neslyšící syn, který vznikal pod režijní taktovkou Tobyho otce Alexe, je autentický. A ukazuje bez patosu, ale také bez příkras život v tichu…
  • Sergej Josef Bovkun: Narodil jsem se na Sibiři, ale moje krev je ukrajinská

    10.03.2022
    Vídáme ho na obrazovkách České televize jako moderátora Zpráv v českém znakovém jazyce. V těchto březnových dnech ho však zaměstnává daleko více pomoc neslyšícím Ukrajincům, kterým jako tlumočník ukrajinského znakového jazyka pomáhá dostat se do České republiky…
  • Milan Peroutka: Po častých zánětech uší vypadá můj bubínek jako krápníková skála

    04.03.2022
    „Veru, když už se mnou budete dělat rozhovor... Co kdybych udělal rozhovor i já s vámi?" zeptal se mě na konci ledna zpěvák Milan Peroutka. „Proč ne,“ odpověděla jsem mu. A tak, 2. února 2022, jsme na Žižkově v rádiu udělali dvojrozhovor… Nejdříve mě vyzpovídal Milan, po natočení rozhovoru jsem vyzpovídala já jeho do projektu Jsem jedno ucho…
  • Martin Kulda: Oproti slyšícím spolužákům jsem vydával daleko více energie na studium

    25.02.2022
    Možná jste i vy viděli na darovacím portálu Donio projekt Obnovení zoologického online slovníku znakového jazyka. Má ho ‚na svědomí‘ dvaačtyřicetiletý neslyšící Martin Kulda. Milovník zvířat. A hlavně chameleonů. Jednoho má také v logu zoologického slovníku. „Chameleon sám špatně slyší a vnímá převážně vibrace. Spoléhá se hlavně na oči. Život a hledání potravy je u chameleona spojeno s vizuálním vnímáním – jako u neslyšících,“ popisuje Martin.