Alex a Max: V Anglii jsme se scházeli s CODA kamarády. A mezi sebou jsme znakovali, aby nám rodiče rozuměli

14.01.2021
Alexander a Maximilian. CODA. Tedy slyšící potomci neslyšících rodičů. A ne tak ledajací. Synové neslyšící umělkyně a učitelky Ivany Hay se narodili ve Velké Británii. A proto umí hned čtyři jazyky!

Martin Látal: Mnoho lidí si myslí, že jsou neslyšící hloupí

08.01.2021
Byl mu rok, když rodiče zjistili, že neslyší. „Rodičům lékaři řekli, že mám praktickou hluchotu… To, že jsem jiný, jsem si ale jako malý dlouho neuvědomoval,“ vrací se zpátky v čase devětadvacetiletý Martin Látal z Prostějova.

Eva Michálková: Věřím, že budoucnost neslyšící komunity není ve znakovém jazyce, ale v mluvené řeči

18.12.2020
Šikana. Může vás srazit na kolena. Ale může vás také posílit. Naučit myslet jinak. Jít si za svým snem. Třeba až do Ameriky. A to je přesně i případ třicetileté nedoslýchavé Evy Michálkové.

Michaela Přikrylová: Ticha už se nebojím, učím se z něj radovat

04.12.2020
„Dejte tomu čas…“ To slýchala maminka Michaely Přikrylové od lidí roky… „Mamce všichni dlouho říkali, že mám jen zpomalený vývoj. Až když mi byly čtyři roky a mamce jsem pořád chodila za pusou a neotáčela jsem se na pískovišti na zavolání jména, šly jsme na ORL.“ V nemocnici však obě čekal šok. „Primář nám řekl, ať se vrátíme, až si mě máma vychová. Že jediný můj problém je, že jsem nevychovaná,“ vzpomíná Míša Přikrylová.

Eva Vontrobová: Ve chvíli, kdy po mně hodila paní v Zásilkovně propisku, mi bylo do breku

20.11.2020
Stalo se to krátce před patnáctými narozeninami. Ze dne na den. Ráno se probudila a cítila, že něco není v pořádku. „Nerozuměla jsem rodičům u snídaně, kamarádům při cestě do školy ani učitelům,“ vrací se zpátky v čase dnes 29letá Eva Vontrobová. V té době se stěhovala, čekaly ji přijímačky na gymnázium… „Ze začátku jsem proto tento problém připisovala psychickému vytížení.“ Jenže. Okolí rozuměla čím dál méně. A tak už návštěvu lékaře nemohla dále odkládat. Doktoři však tápali. Téměř dva roky.

Tereza Hradilová: Dlouho jsem měla pocit, že musím všechno zvládnout sama

13.11.2020
Cože? To byla otázka, kterou Tereza Hradilová často pokládala svým rodičům. „Z vyprávění také vím, že jsem postupně přestávala reagovat na zavolání na větší vzdálenost, což se dříve nestávalo…“ Psala se první polovina 90. let, informace o sluchovém postižení tehdy nebyly širší veřejnosti moc známé. Tereza měla štěstí. „Rodiče jsou zdravotníci, takže kolečko vyšetření proběhlo poměrně rychle.“

Kristýna Podeszwová: Tlumočit jsem dlouhou dobu nechtěla. Oddalovala jsem to

06.11.2020
O tom, co budete (nebo nebudete) v životě dělat, mnohdy rozhoduje jeden jediný bod. To je případ i osmadvacetileté tlumočnice znakového jazyka Kristýny Podeszwové. Na vysněný obor Speciální pedagogika v Hradci Králové se nedostala o pouhý bod.

Jiřina Kocmanová: Slyšící dcera mi zpětně řekla, že jsem ji odstrkávala

30.10.2020
Pochází z bramborářské oblasti z Vysočiny, a tak byla předurčena k tomu, že půjde ve šlépějích rodičů a bude pracovat v zemědělství. Nastoupila na střední zemědělskou školu a na praxi ve svých šestnácti letech potkala svého budoucího muže. „Ještě před maturitou jsme se museli brát. Narodila se mi dcera. Neslyšící,“ začíná své vyprávění šedesátiletá Jiřina Kocmanová.

Irena Maixnerová: Slyšícího syna jsem dala do školky mezi neslyšící. A nelituji

22.10.2020
Ani genetika, ani nemoc. To, že se narodila Irena Maixnerová jako neslyšící, přičítali lékaři tomu, že její maminka utrpěla v osmém měsíci těhotenství těžký pád. „Celá rodina je slyšící. Mám o šest let staršího bratra a už odmalička jsem na něho znakovala. Pamatuji si, jak ho to rozčilovalo,“ směje se šestačtyřicetiletá Irena. Právě proto, že vyrůstala mezi slyšícími, docházelo odmalička k různým komunikačním nedorozuměním.

Dagmar Čípová: Mám uši na baterky

15.10.2020
Psal se leden letošního roku. Pětačtyřicetileté Dagmar Čípové opět začaly zaléhat uši. A začala na ni doléhat dlouhá zima...

David Buzrla: Integrace není vhodná pro všechny děti

08.10.2020
Neslyšící máma, táta i bratr. Že bude mít problémy se sluchem i David Buzrla, s tím rodiče počítali. „Už když jsem se narodil, zjistili mi lékaři velkou sluchovou ztrátu. V současnosti to je přes devadesát procent,“ říká dvaadvacetiletý student medicíny.

Lena: Vzít mě do restaurace, kde je tma a jedna svíčka? Blbost

08.10.2020
Maminka měla už delší dobu podezření, že její dcera špatně slyší. Ale u dětského lékaře ji uklidňovali, že jen plaší. Na pískání foukacích hraček se otáčela, v místnosti bylo hodně skla a zrcadel, a tak doktora ani nenapadlo, že by mělo být něco špatně.

Anna: Sluchový handicap? Nebezpečí číhá i tam, kde ho nečekáte. A neslyšíte

31.07.2020
Ve dvou letech se dostala k doktorovi kvůli bolesti ucha. „Dětská lékařka vzala pískací hračku a zkoumala, jak budu reagovat. Já jsem se otáčela jen za proudem vzduchu vycházejícího z hračky, ne za písknutím… Doporučila mě tedy se zánětem středního ucha na ORL. Odtud jsem byla poslána na foniatrické vyšetření do krajské nemocnice. Tamní lékař sdělil mé mamce velmi bezcitně mou diagnózu, a to těžkou nedoslýchavost s nutnou kompenzací sluchadly,“ Vypráví šestatřicetiletá Anna Hlobeňová.

Lenka: Od studia lékařství mě všichni odrazovali

16.07.2020
Až do tří let nikdo netušil, že má problémy se sluchem. „Reagovala jsem třeba na bouchnutí dveří, ale s řečí jsem měla trochu problémy. Neslyšela jsem celé věty, jenom části, měla jsem takový svůj jazyk, kterému rozuměla jen máma. Postupem času se pak mamce zdálo, že nereaguji, když na mě mluví. Dětská ORL doktorka ale mamku dlouho chlácholila, že určitě nebude žádný problém. A asi se není čemu divit. I medicína byla na jiné úrovni, než je dnes,“ vrací se zpátky v čase Lenka Bosáková.

Radka: Závidím manželovi, že může telefonovat

09.07.2020
Narodila se předčasně, ve 29. týdnu. Po porodu prodělala zápal plic, těžkou žloutenku, otravu krve, dostávala transfuze, vysoké dávky antibiotik…. Ze všeho se dostala. Ale v jejích sedmi měsících si její maminka začala všímat, že Radka nereaguje na hlasité zvuky – například na bouchnutí dveří od balkónu.