Tereza: Ve škole mě kvůli sluchovému handicapu šikanovali

03.04.2020
Narodila se o dva měsíce dříve. A do dvou let nikdo nepoznal, že neslyší. „Volali na mě, ale já jsem nereagovala. Až ve dvou letech tedy doktoři zjistili, že jsem neslyšící. Pak to všechno však šlo ráz na ráz. Hned mě poslali do Motola za doktorem Kabelkou. A ve 2,5 letech mě rodiče nechali implantovat,“ vrací se zpátky v čase sedmnáctiletá Tereza Hromádková.

Jaroslav: Ztrátu sluchu jsem si způsobil asi sám. Hlasitou muzikou

31.03.2020
„INSPO je zrušené.“ To byla hned po pozdravu první věta, kterou mi řekl Jaroslav Winter, organizátor této velké konference. Psal se 10. březen 2020. Přišel na rozhovor do Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, aby se stal šedesátou osobností Jsem jedno ucho. Měla jsem to vymyšlené následovně. Jaroslav Winter, jehož INSPO letos slaví 20. výročí, se sám stane 60. osobností projektu. A jeho příběh vyjde 27. března, den před konferencí. Ale osud (koronavirus) tomu chtěl jinak…

Kráťa: Po ohluchnutí jsem se nedomluvil ani s rodinou

13.03.2020
Psal se rok 1998. Lékaři zjistili Ladislavu Kratochvílovi oboustranný nádor v hlavě. Operace prvního se povedla. O pět let později se uskutečnila operace druhého. „Bylo mi čtyřicet. A po operaci jsem ohluchl…“ To byla pro hudebníka Ladislava, kterému nikdo neřekne jinak než Kráťa a který vystudoval konzervatoř, velká rána…

Jaroslav: S neslyšícími jsem prožil šedesát let

06.03.2020
„Kantoři jsou zvláštní, takoví zatížení,“ směje se Jaroslav Paur. „A já to mohu říci, protože je poznamenána celá naše rodina … Děda, táta, máma, sestra… To se prostě někde musí projevit…“ Jaroslav vyrůstal v kantorské rodině v bytě na Smíchově na Václavce. „Chodil jsem se sestrou do školy, kde byl svého času děda kantor, pak táta ředitel. Do stejné školy chodily i moje děti a já jsem tam dělal léta předsedu rodičovského sdružení.“

Zbyněk a Daniela: Láska ze Střediska Teiresiás

14.02.2020
„Napsala jsi to jméno správně?“ Je pár minut po oslavě pátých narozenin Hands Dance. Brněnské skupiny, která se zabývá uměleckým tlumočením. Chystám se na rozhovor. A do počítače si píši: 57. osobnost Daniela Cincibus Vacková a Zbyněk Cincibus. „Cincibus,“ odpovídám Zbyňkovi. „Jo, tak to máš správně. Lidi nám to pořád komolí,“ směje se Zbyněk Cincibus, přepisovatel mluveného slova ve Středisku Teiresiás na Masarykově univerzitě a manžel Daniely Cincibus Vackové, členky skupiny Hands Dance a tlumočnice znakového jazyka.

Jana: Když o mně někdo pochyboval, motivovalo mě to, abych mu dokázala, že to zvládnu

06.02.2020
Její táta ohluchl následkem zánětu mozkových blan, u její maminky příčinu ztráty sluchu lékaři nikdy nezjistili. Když pak čekali Janu, zašli si rodiče na genetiku. „Doktoři jim řekli, že na 99 procent budou mít slyšící dítě… No, tak jsem jednoprocentní dítě,“ směje se osmadvacetiletá Jana Havlová. Ve čtyřech a půl letech dostala kochleární implantát na pravé ucho. „Stala jsem se tak prvním implantovaným neslyšícím dítětem neslyšících rodičů,“ vypráví Jana.

Ondřej: Ztráta sluchu v neslyšících často zakoření pocit méněcennosti

30.01.2020
„Nemusíš na mě tak artikulovat,“ říká mi neslyšící Ondřej Kači při představování na autobusovém nádraží v Liberci, kde mě vyzvedává. „Já tě slyším dobře, mám nová sluchadla…“ „To už je taková profesní deformace,“ směji se. Že špatně slyší, zjistili ve školce. „Myslel jsem si, že tak, jak slyším, je to přirozené, že tak mám slyšet…“ A ztráta sluchu? Devadesát procent. „Hned jsem tedy vyfasoval sluchadla.“

Milan: Rodiče byli překvapení, že jsem si našel slyšící přítelkyni

24.01.2020
Zamiloval se do ní na první pohled. Myslel si ale, že u ní nemá šanci. Že by si ho jako neslyšícího nikdy nevybrala. A ona? Ona se kvůli němu rozešla se slyšícím přítelem. Teď spolu mají dvouletou Emilku a pětiměsíčního Lojzíka…

Vláďa: Od prezidenta jsem dostal medaili za záchranu života

17.01.2020
Psal se rok 1975. Neslyšící Vladislav Šrankota jel s kamarády v červenci na dovolenou do Bulharska. Třetí den blbli na pláži a hráli fotbal. „V moři byla spousta lidí… A já jsem v té záplavě najednou viděl, jak jedno dítě mává zběsile rukama a topí se…“

Kateřina: Když neslyším, domýšlím si

10.01.2020
První známky toho, že špatně slyší, se objevily před jedenácti lety. „Kolegové už to se mnou nemohli vydržet. Říkali mi, ať si zajdu na ušní,“ vrací se zpátky v čase pětapadesátiletá Kateřina Imrichová. První návštěva u ušního. A výsledek ji zdrtil. Ve svých 44 letech jí lékař oznámil, že má sluch jako stará babička.

Lucie: Někdy musíte opustit něco, co máte rádi, abyste našli něco krásnějšího

03.01.2020
Narodila se předčasně. V sedmém měsíci. „Hrozilo, že buď oslepnu, nebo ohluchnu. Ohluchla jsem. Jsem ráda, že to dopadlo takto,“ říká upřímně Lucie Sedláčková Půlpánová. Že neslyší, si začala uvědomovat brzo. Hrála si se slyšícími dětmi. A nerozuměla jim, co říkají…

Šimon Bambas: Byl jsem nejmladším implantovaným dítětem v České republice

25.10.2019
Nejmladší implantované dítě v České republice. Takové je prvenství dnes sedmnáctiletého Šimona Bambase, kterému lékaři v roce 2003 jako sedmnáctiměsíčnímu miminku voperovali kochleární implantát.

Nikola: Ne všichni slyšící berou lidi se sluchovým handicapem jako sobě rovné

18.10.2019
Jako malá milovala zpěv ptáků. „Poslouchala jsem je u dědy, jak zpívají. A najednou, ve čtyřech letech, jsem je přestala slyšet. Myslela jsem si, že nezpívají, protože mě už nemají rádi,“ vrací se zpátky v čase dvaatřicetiletá Nikola Novotná. Právě ve čtyřech letech měla úraz hlavy. Najednou přestala rodičům odpovídat, nereagovala na podněty…

Vítězka Gastro Hradec Denisa: Nejoblíbenější jídlo? Kečup

10.10.2019
Tichá voda břehy mele… Znáte toto přísloví? Za celý život jsem snad nenarazila na nikoho, na koho by sedělo více než na neslyšící Denisu Trmalovou…

Iveta: K tomu, že jsem neslyšící, jsem musela dospět

04.10.2019
„Na levém uchu mám ztrátu 75 procent, na tom pravém 100. Zkrátka hluchá jak poleno,“ směje se šestatřicetiletá Iveta Melichar. Její upřímnost a přímočarost dává tušit, že se bude linout celým naším rozhovorem…