Karel Sviták: Jsem prvním neslyšícím, který skočil sám s padákem

23.11.2021
„Jsem poprvé na ZOOMu. Tak snad to všechno bude klapat,“ usmál se na mě z obrazovky neslyšící Karel Sviták. Rozhovor jsme měli domluvený na šestou hodinu večerní, když přišel z práce domů. „Vidíte mě? Asi jsem špatně osvětlená,“ komentovala svou tmavou obrazovku tlumočnice znakového jazyka Monika Boháčková. Online rozhovor – vznikající v půlce listopadu v době sílící pandemie koronaviru – nakonec klapl. Ale technika nás několikrát potrápila. Dokonce tak, že zatímco já jsem na ZOOMu slyšela hlas Moniky Boháčkové, ona sama měla v ruce ještě mobil, se kterým si pomocí aplikace WhatsApp volala s Karlem Svitákem…

Monika Zaoralová: Kvůli rakovině prsu jsem ve Španělsku poprvé využila tlumočníka znakového jazyka

11.11.2021
Představte si, že jste neslyšící. Přestěhovali jste se za partnerem do španělské Valencie. Čekáte druhé miminko. Jste za půlkou těhotenství. A nahmatáte si bulku v prsu… Přesně to se stalo šestatřicetileté Monice Zaoralové.

Sabina Půtová: Lidé kolikrát nechápou, že když mluvím, ne všemu rozumím

04.11.2021
„Tak toto je moje třída,“ ukazuje mi s hrdostí v hlase Ivana Zoulíková skupinku holek a kluků v Ječné. Ve skupince mě na první pohled zaujala jedna z dívek. Nejen svou výškou. Kde já jsem ji jenom viděla… Ta podoba… Zkoumavě si mě prohlížela i ona hnědovláska. „Já jsem Sabča, dcera Petry Černohorské,“ představuje se mi. Bingo! Hned jsem si vzpomněla na rozhovor s Petrou Černohorskou a její dcerou Anetou, který jsem dělala před rokem a půl. Tehdy tam Sabina nebyla. Ale vybavila se mi slova její maminky Petry. „Mám dvě dcery. Každou s jiným partnerem. Ale sešlo se to tak, že obě mají sluchovou vadu. Dva pokusy, stejná vada. Oba partneři měli stejně jako já poškozený gen Connexin 26… Asi osud…“

Daniel Kaftan: Každý den objevuji nové zvuky

22.10.2021
„Mám být osobností Jsem jedno ucho? Ale vždyť já nejsem vůbec zajímavý!“ Na Daniela Kaftana jsem dostala kontakt od kolegyně Radky Klinderové. Měla jsem od ní jedinou informaci – že je nedoslýchavý. A že mu mám zavolat. „Určitě jste!“ oponovala jsem mu. „Jo? A čím? Vždyť jsem úplně obyčejný…“ „Třeba tím, že spolu právě telefonujeme! Máte sluchovou vadu a můžeme si telefonovat. Vždyť to je skvělé!“ „No tak jo,“ nechal se přemluvit Daniel.

Robert Gruss: Čím větší mám ztrátu sluchu, tím více mi vadí hluk

14.10.2021
„Pamatuješ si, kdy se ti začal zhoršovat sluch?“ „Kdy přesně, to už nevím. Ale asi po svatbě. Každý chlap přestane slyšet po svatbě,“ směje se Robert. S jednapadesátiletým Robertem Grussem sedíme na pohovce v jeho ostravském bezbariérovém bytě, kde žije s manželkou Markétou a synem Danielem, který má Duchennovu svalovou dystrofii a je upoután na vozík.

Jindřich Mikulík: Nemám moc trpělivosti. Se slyšící ženou bych být nemohl

08.10.2021
„Kdy jsem si uvědomil, že jsem neslyšící? Nikdy jsem to neřešil, měl jsem i neslyšící rodiče, takže jsem to bral tak, že jsem stejný jako oni,“ krčí rameny sedmadvacetiletý Jindřich Mikulík. Sedíme naproti sobě v porubském zámku v Ostravě. Je to symbolické, že první rozhovor do nové knížky vzniká právě na Moravě…

Jan Slezák: Mezi světem slyšících a neslyšících funguji díky kochleárnímu implantátu

27.08.2021
Narodil se rok po sametové revoluci jako slyšící. Ve čtrnácti měsících ale Jan Slezák prodělal zánět mozkových blan. „Následkem byla oboustranná hluchota. Před druhým rokem jsem tak dostal sluchadla, ale nepomáhala mi. Se stoprocentní ztrátou sluchu jsem byl proto vhodným kandidátem na implantaci,“ vrací se zpátky v čase Jan Slezák. V létě 1993 ho ve Fakultní nemocnici Motol operoval profesor Lenhart z Německa za asistence doktora Zdeňka Kabelky.

Anna Pášová: Mým snem je ilustrovat knihy

06.08.2021
„A víte, že u nás od září bude studovat neslyšící?“ Stačila tato jedna otázka a měla jsem jasno. Když se mnou Radka Maděrová, učitelka českého jazyka na obchodní akademii ve Žďáře nad Sázavou, domlouvala zářijovou besedu Jsem jedno ucho, jen tak mezi řečí se pochlubila. První neslyšící u nich na škole, to bude výzva. Nejen pro pedagogy a kolektiv. Ale samozřejmě i pro samotnou neslyšící Annu Pášovou.

Anna Kohutová: Znakovaná čeština je neprávem potlačována

29.07.2021
Poprvé jsem její jméno zaznamenala na diskuzi na sociální síti. Dvě osobnosti projektu Jsem jedno ucho – Vlastimil Chlumský a Aneta Černohorská – spolu rozebíraly, zda je vhodné, aby o kultuře a jazyku neslyšících diskutovali i lidé, kteří nejsou neslyšící od narození...

Milan Klindera: Jako dobrovolný hasič jsem pomáhal na Moravě po řádění tornáda

23.07.2021
Porod kleštěmi, kterými mu porodníci promáčkli část hlavy. A aby toho nebylo málo, došlo u 46letého Milana Klindery i k přidušení a lékaři mu diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu… „Během porodu mi poškodili i levé oko s víčkem, na Karlově náměstí jsem proto musel na operaci. Víčko mi pak takové špatné, jak ho teď vidíte, zůstalo. Bylo by to na kosmetickou úpravu, ale to už neřeším,“ směje se Milan. Jeho rodiče čekalo ještě jedno překvapení. To když začal chodit do školky, kde nereagoval na zavolání. K ostatním diagnózám se tak přidala ještě jedna. Nedoslýchavost.

Petr Herian: NEWTON Media vedu jako skautský oddíl

11.06.2021
Nedoslýchavý děda. To byl první člověk v životě Petra Heriana, který měl sluchový handicap. „Byly ale chvíle, kdy mi přišlo, že slyšel velmi dobře. Většinou to, co jsme jako děti nechtěly, aby slyšel,“ směje se při vzpomínce na dědu jednapadesátiletý Petr Herian.

Doktor Josef Brožík: Splnil se mi sen mluvit jako slyšící

30.04.2021
„Uměl porozumět druhým. Velmi dobře cítil, co má dotyčný za problém. Vyslechl nás i mimo výuku. V tomto byl jedinečný. Jeho hodiny angličtiny byly nejen zábavné, ale i poučné. Respektovali a obdivovali jsme ho…“ Tak vzpomíná Míra Kindel, 13. osobnost projektu Jsem jedno ucho, na léta strávená ve školní lavici ve škole pro neslyšící v Holečkově ulici. A tím, kdo ho učil anglický jazyk, nebyl nikdo jiný než doktor Josef Brožík…

Sestry Renata Trávníčková a Vlasta Bartošíková: Na školeních nám říkali, že CODA tlumočníci jsou nejhorší

23.04.2021
„Blikal nám dům, protože jsme měli světelný zvonek. Bavila jsem tím kamarády z ulice,“ vzpomíná se smíchem třiašedesátiletá Vlasta Bartošíková. Spolu se sestrou Renatou se narodila neslyšícím rodičům.

Jan Semerád: Nejsem ani slyšící, ani neslyšící. Jsem někde na pomezí

16.04.2021
Slyšící? Neslyšící? „Já sám se nepovažuji ani za slyšícího, ani za Neslyšícího/neslyšícího. Vidím se někde na pomezí a snažím se brát si z obou světů to nejlepší,“ vypráví mi hned na úvod našeho setkání šestadvacetiletý Jan Semerád.

Magda Jandusová: Zkoumala jsem, kolik by člověk musel vypít piva, aby získal denní dávku vitamínu B2

08.04.2021
Když si Magdina maminka všimla, že nereaguje na zvuky, hned své obavy sdílela se svým manželem. „Tatínek shodou okolností pracoval pro neslyšící v Unii neslyšících Brno ve Vodově ulici. Díky tomu, že se setkal s neslyšícími, měl od nich informace, jak zjistit, jestli mám opravdu ztrátu sluchu. A pokud se potvrdí, jak postupovat,“ vypráví dnes třiatřicetiletá Magda Jandusová.