Tomáš Bogner: Manželka si našla přítelkyni, já přítele

„Myslel jsem, že přijdeš s tlumočnicí. A ty tu jsi s dcerou,“ směje se devětatřicetiletý neslyšící Tomáš Bogner, když mě vítá na prahu domu kousek od Anděla, v páté městské části Prahy.

„Však tu dnes máš dceru, určitě to zvládneme,“ usmívám se. Dvouletá Verunka v kočárku před pár minutami usnula. A spí nakonec celé dvě hodiny. Probudí se až po skončení rozhovoru...

Ale ještě, než si začneme povídat, čeká nás vynesení kočárku nahoru do domu.

„Nemáme tu výtah,“ omlouvá se Tomáš. „Ale to zvládneme. Já tu chodím šestkrát denně se psem,“ znakuje se smíchem.

Nakonec se dostáváme nahoru. Krůček po krůčku po točitých schodech. Tomáš otevírá dveře a v nich nás vítá jeho třináctiletá dcera Ella.

Dětství v Holýšově

Pošumaví, třicet kilometrů na západ od Plzně. Malá vesnička Holýšov. To bylo Tomášovo dětství. A co bylo neuvěřitelné – možná až osudové – v této malé vesnici vyrůstali další tři neslyšící kluci.

„Byla to opravdu neuvěřitelná náhoda, že se nás sešlo tolik neslyšících kluků v podobném věku. A navíc ještě další čtyři neslyšící, kteří byli o generaci starší. Všichni jsme měli slyšící rodiče. Kamarádi, kteří drželi spolu. Byli jsme spolu nonstop. I na Vánoce. Třeba na Štědrý den to vypadalo tak, že jsme si popřáli v rodině, šli jsme k příbuzným, ale pak jsem hned utekl za partou,“ směje se při vzpomínce na dětství Tomáš.

Výběr školky a školy byl nasnadě. V okolí byla jediná škola pro neslyšící. V Plzni. „První stupeň jsem byl pár let na internátu, ale bylo to pro mě těžké. Rodina v Holýšově, já v Plzni. Chyběla mi máma, babička… Nakonec jsem tedy raději – ještě s kamarádem Martinem – začali do školy denně dojíždět.“

Zubní technik. Z Berouna do Radlic

Střední školu začal studovat v Berouně. Obor Zubní technik. „Kvůli záplavám v roce 2002 se ale škola přestěhovala do Radlic. A my byli první studenti, kteří v roce 2004 odmaturovali v nových prostorách školy.“

Na střední škole potkal také svou první lásku – maminku Elly. „Byla to velká láska, úžasně jsme si rozuměli. Krásná láska. Tajná,“ směje se.

„Tajná?“

„Ano, byla to moje učitelka češtiny.“

Do své o čtyři roky starší učitelky se bláznivě zamiloval. „Ředitelka o našem vztahu věděla. A proto jsem v posledním ročníku už měl jinou učitelku. Nehodilo se to, abych ji měl u maturity…“

V květnu odmaturoval, hned v říjnu pak do toho praštili…

Dva roky pracoval jako zubní technik, pak ho manželka podpořila v tom, aby šel i na vysokou školu. „Na zubního technika jsem se vykašlal. Dostudoval jsem vysokou školu a splnil si sen. Stal jsem se kantorem stejně jako moje babička. Již 15 let učím v Radlicích. A je to vtipné, protože se už celou tu dobu denně potkávám právě s manželkou, která v Radlicích stále učí češtinu.“

Mluví o ní jako o manželce. Ale pravda je taková, že je to jeho bývalá manželka…

Vymodlené dítě

Než došlo k rozvodu, narodilo se jim v roce 2009 vymodlené dítě. Ella. Dívka, která sedí vedle mě na gauči a celý rozhovor tlumočí.

„Ella se narodila dříve, v šesti měsících. Její první rok byl pro nás jednou velkou starostí. Jezdili jsme s ní stále do Motola, všechno se to točilo jen kolem miminka. Byly to těžké chvíle, ale zpětně na to rád vzpomínám. Zvládli jsme to…“

Po pár letech ale došlo mezi manželi k rozchodu. „Manželka si našla přítelkyni. A já jsem si po čase našel přítele…“

„Jak k tomu došlo?“ ptám se zvědavě. Pár případů, kdy jeden z páru tímto způsobem odešel, znám. Ale dosud jsem nepotkala žádný pár, který by to měl tak sehraně, současně…

Tomáš se usmívá. „My jsme k sobě byli otevření od začátku. Říkali jsme si všechno, neměli jsme žádné tajemství. Když jsme spolu začali chodit, měli jsme se rádi, vzali jsme se, žili jsme spolu… A každý z nás si postupně uvědomoval, že to asi není úplně ono… A pak manželka přišla s tím, že má Lenku… Vzniklo to tedy přirozeně… Dokonce s námi Lenka začala jezdit o víkendech na chalupu. A po čase jsem poznal Toma a začal tam jezdit s námi…“

Dlouhou dobu bydleli kousek od sebe, Tomáš s Tomem a jeho bývalá manželka s přítelkyní Lenkou. „Manželka Pavla časem chtěla mít s Lenkou soukromí a my s Tomem také, tak jsme si našli podnájem jen kousek od nich. Rok a půl jsme tak bydleli kousek od sebe v Kobylisích. Poté Tomíkovi rodiče mu dali krásný byt kousek od Anděla, kde teď děláme rozhovor,“ usmívá se Tomáš.

Tomáše si pamatuji z 10. třídy

Tomáš Bogner se s přítelem Tomem Jelínkem setkal v baru na Václavském náměstí. Ale nebylo to poprvé… „Známe se v podstatě odmalička. Pamatuji si, že když jsem byl na základní škole v desáté třídě, tak Toma vodila maminka v Plzni do první třídy. Když jsme se pak potkali úplnou náhodou v centru Prahy, byl jsem překvapený, že Tom bydlel v metropoli už sedm let a vůbec jsme o sobě nevěděli. Dokonce jezdil do práce kousek od tohoto baráku… Nikdy bych nevěřil, že se to stane, že tu jednou – spolu – budeme bydlet,“ usmívá se Tomáš, který svým rodičům ani nemusel říkat, že je gay.

„Oni to totiž tušili… Jako malý kluk jsem si nehrál s autíčky, nechodil jsem na fotbal. Daleko radši jsem si hrál s panenkami. Můj bratr Pavel byl jiný, typický kluk. Takže když jsem to pak rodičům řekl, prozradili mi, že čekali, kdy s tím za nimi přijdu, kdy jim to sám řeknu.“

Tomova rodina mě ze začátku nebrala

Naopak pro rodinu jeho přítele Tomáše to šok byl. Obrovský. Randil s přítelkyní. A pak si domů přivedl přítele…

„Mrzelo mě, že mě Tomova rodina ze začátku nebrala… Ale chápu to. Někdo potřebuje na takovou informaci více času…“

Tomáš Bogner se také bál, jak to všechno přijme jeho dcera. „Aby měla Ella svůj pokojíček, stěhovali jsme se tehdy do podnájmu. Čekaly ji tak samé změny. Nastoupila do první třídy, měla nové spolužáky, nový pokojíček… Ale zpětně tohoto rozhodnutí nelituji. Dcera vyrůstá v prostředí, které je plné lásky a vzájemného porozumění.“

Velmi činorodý

Tomáš pracuje jako učitel, překladatel do znakového jazyka, pomáhá s propagací akcí pro neslyšící… „Všechny práce mě baví a vzájemně se doplňují,“ usmívá se Tom, který je rád, že může pracovat nejen s neslyšícími dětmi, ale i v komunitě neslyšících.

Zásnuby na Maledivách

Když Tomáš mluví o Tomovi, říká, že si uvědomuje, jaké má štěstí, že ho má. „Komunita neslyšících je malá. A ještě když jste gay… Je těžší najít si životního partnera. Naštěstí já jsem ho našel. Vedeme plnohodnotný život. A co je nejlepší – máme podobné záliby. A hlavně milujeme cestování!“

Asi nikoho tak nepřekvapí, že si jeho přítel Tomáš Jelínek vybral právě dovolenou k životnímu kroku. „Na Maledivách mě požádal o ruku. Přímo na pláži, při západu slunce…“ usmívá se při vzpomínce Tomáš, který je s partnerem už deset let.

Kdy se vezmou? „Čekáme, až vláda povolí oficiální manželství. Ne jen to registrované. Chceme mít k sobě navzájem stejná práva a povinnosti.“

„A co věk? Neřešili jste někdy velký věkový rozdíl?“ zajímá mě.

„Ano, je pravda, že jsem se toho ze začátku bál,“ připouští Tomáš. „Já jsem Rak, Tom je Lev. Já mám rád teplo domova, Tom je akční znamení… Ale navzájem se obohacujeme… Takže teď už vím, že věk nehraje roli.“

Text a foto: VERONIKA ŠIRC

Foto (USA): TOMÁŠ JELÍNEK