Jak můžeme komunikovat s lidmi, kteří špatně slyší?

Ztráta sluchu ve vyšším věku

Mnoho lidí v seniorském věku postupně přichází o sluch. Může se stát, že i váš (pra)rodič postupně přestane slyšet a především rozumět řeči.

Do určité míry pomáhají sluchadla. 

Sluchadlo vydává lékař na foniatrii či ORL na základě audiometrického vyšetření sluchu. 



Nekupujte levné univerzální zesilovače zvuku! Skončí v šuplíku, protože budou poslechově nepříjemná i nedostatečná a odradíte nedoslýchavého od sluchadel často navždy.

Staří lidé také mají často sluchadla od lékaře špatně seřízená a tak je odmítají nosit, protože jim nedělají dobře (pískají, šumí apod.). Pokud se to týká i vašeho rodiče, nechte sluchadla znovu seřídit. Poptávejte se po foniatrovi, který umí kvalitně seřizovat sluchadla i poté, co už sluchadlo vlastníte.

Nerezignujte na to, že (pra)rodič neslyší. Špatný sluch člověka vyřadí z konverzace a ze společenského života.

Komunikace s ohluchlým, který (ještě) neodezírá

Vypněte vše, co ruší - rádio, televize, mobil.  Okolní zvuky překrývají řeč, která je tak ještě více nesrozumitelná.

Mluvte na nedoslýchavého z té strany, na které má lepší sluch. On sám vás upozorní nebo se ho zeptejte.

Hned na začátku rozhovoru řekněte téma konverzace. Pokud jej v průběhu změníte, informujte nedoslýchavého - A teď odbočím.. Potřebuji s tebou ještě probrat školu…

Mluvte pomaleji, ale zase ne úplně pomalu, dělejte při mluvení přestávky, aby si mohl nedoslýchavý odpočinout a také si říci své.

Nekřičte, mluvte jen mírně hlasitěji.

Stane se, že nedoslýchavý odkývá, že rozuměl a poté se ukáže, že to tak není. Důležité věci si pro jistotu nechte zopakovat, ptejte se: Co? Kdo? Kde? Kdy? Jak?...

Když vám nedoslýchavý nerozumí, informace mu zopakujte. Bez nervozity. Případně pozměňte stavbu věty nebo použijte jiná slova stejného významu. Používejte krátké, jasné věty, nikoliv dlouhá souvětí.

Pokud člověk něčemu opakovaně nerozuměl, napište mu to na papír. Pokud nemáte papír, improvizujte. Použijte prstovou abecedu, pokud ji znáte, pište do mobilu, na počítači.

Pokud jste s nedoslýchavým člověkem ve společnosti, dbejte na to, aby se i on zúčastnil rozhovoru. Řekněte mu, o čem je řeč. Nemluvte s ostatními jeden přes druhého, ale vždy jeden po druhém.

Komunikace s nedoslýchavým, který odezírá

Platí zde stejná pravidla jako u komunikace s nedoslýchavým, který neodezírá.

K tomu dodržujte pravidla pro možnost odezírání.

Jaká jsou pravidla odezírání?

Udržujte vzdálenost pro odezírání: 0,5 - 4 metry. Je ideální, když stojíte nebo sedíte naproti sobě a máte oči ve stejné úrovni. 

Při rozhovoru mluvte čelem k němu. Dbejte na to, aby váš obličej byl dobře osvětlen, nestavte se zády k oknu.

Nežvýkejte žvýkačku, nekuřte a nezakrývejte si pusu rukou. Zastřihněte si vousy. To vše brání dobrému odezírání.

Artikulujte zřetelněji, ale ne přehnaně. Odezírající dokáže zachytit pouze jen něco, zbytek si musí domýšlet. Proto je důležité správně vyslovovat především dobře odezíratelné hlásky - a, e, i, o, u, p, b, m, v, f.

Svou mluvu doplňujte přiměřenou mimikou a gestikulací.

Odezírání je namáhavá aktivita. Nedoslýchavý udrží pozornost zhruba 15-20 minut. Dělejte přestávky.

 

Komunikace s neslyšícím

Není pravdou, že neslyšící lidé nemluví. Někteří mluví lépe a jiní hůře, ale nejsou němí. Velmi záleží na věku, kdy o sluch přišli a jak intenzivním logopedickým tréninkem prošli. Je velký rozdíl, zda člověk jako neslyšící narodil nebo přišel o sluch v brzkém věku nebo zda o sluch přišel až v pozdějším věku. 

To, že je člověkem neslyšící, nemá nic společného s výškou jeho IQ. Tím, že jej člověk podceňuje, ukazuje spíše svoji hloupost nebo neznalost.

Neslyšící se bohužel často setkávají s tím, že když s sebou mají (např. na úřadech) slyšící doprovod, mluví úředník na doprovod a ne přímo na neslyšícího.  Pro neslyšícího je to ponižující. 

Důležité je nebát se a být ochoten komunikovat.

Pokud nevíte, zeptejte se neslyšícího, jaký způsob komunikace preferuje – psaní, odezírání nebo (pokud umíte) znakový jazyk.


Písemná komunikace

Písemná komunikace by měla být přiměřeně stručná a výstižná.

Někteří uživatelé znakového jazyka mají písemný projev v souladu se znakovým jazykem, který je jiný než český jazyk. Mají nestandardní slovosled, nepoužívají skloňování a časování, vynechávají předložky. Porozumění našemu textu pro ně může být obtížné.

Jsou i neslyšící, kteří komunikují písemně naprosto perfektně.


Ústní komunikace

Jelikož někteří neslyšící umí odezírat, platí stejná pravidla jako pro komunikaci s odezírajícím nedoslýchavým.

 
Komunikace za pomoci tlumočníka

Tlumočník nemá právo neslyšícímu radit nebo ho jinak ovlivňovat.

Přesně tlumočí obsah sdělení, nic neubírá ani nepřidává. Mluvte přímo na neslyšícího, tlumočník mu pouze propůjčuje svůj hlas. 

Pokud řešíme s neslyšícím člověkem složitější záležitosti s pomocí tlumočníka, dodáváme tlumočníkovi podrobnější informace o obsahu, aby se mohl na jednání připravit (telefonicky, e-mailem).

Chyby v komunikaci s člověkem se sluchovým postižením

Výraz „hluchý“ či „hluchoněmý“ je nesprávný a neslyšící uráží, nepoužívejte ho.

Nekřičte, porozumění neslyšícího se tím nezlepší.

Nemluvte k neslyšícímu nebo nedoslýchavému, když k němu stojíte zády, nebo když se na vás nedívá.

I když má neslyšící tlumočníka, mluvte na něj. Je velkou chybou komunikovat jen s tlumočníkem a neslyšícího z komunikace vyloučit.


Nebojte se komunikace s neslyšícími a nedoslýchavými. Stačí chtít a cesta se najde. :)

Text: Jana Felgerová

Vytisknout